Pomalý srnčí guláš
Někteří myslivci se pyšní tím, že upéct divočáka nebo uvařit zvěřinový guláš zvládnou nejlépe sami.
Ilja Šubert z Radostína nad Oslavou rozhodně maso nakládá sám – a má pro nás pár tipů na skvělý srnčí guláš. „Nejsem příznivcem nějakého extrémně silného kořenění a podobně, aby se zakrývaly nebo překrývaly chuti masa, v tomhle případě zvěřiny. Já mám ze všeho nejoblíbenější srnčí guláš. V jednoduchosti je krása. Vařím to všechno na pomalu, to znamená klidně 8 až 9 hodin na plotně.
- srnčí maso
- zelenina k naložení: celer, mrkev, petržel
- koření: bobkový list, nové koření, pepř
- cibule
- mletá paprika
- vývar (nebo voda)
- sůl
- dle chuti: červené víno, koňak, rum
Srnčí maso je v podstatě jako hovězí, velice zjednodušeně řečeno, protože srna je taky býložravec. Když dělám nějakou zvěřinu, ať už do guláše nebo na pečení, tak to nakládám přes noc. K masu přidám trochu zeleniny, kterou pak ale do guláše nedávám. Je to ta klasická kombinace: celer, mrkev, petržel a trocha koření. Nové koření, bobkový list a pepř. Nesolí se to, aby to nepustilo šťávu. Necháte to přes noc zaležet někde v chladu, třeba v lednici, pak to maso vyberete a uvaříte jako normální guláš. Osmažíte si cibuli, hodíte tam maso, aby se zatáhlo, jenom se lehce orestuje, pak se nasype paprika a zalejete to vodou nebo vývarem. Někdo do toho přidává červený víno, rum, koňak. Těch variant je spousta, co se do toho dá použít.“ Rady jsme slyšeli, teď už jen sehnat srnčí maso a pustit se do guláše.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
