Chřestové risotto
Je to tady, v obchodech už se objevily první svazečky chřestu, takže u milovníků této plodiny je chřestová sezóna oficiálně zahájena.
Já jsem spíš takový opatrný experimentátor, ale vzhledem k tomu, že nutnost každodenního vaření nás doma naučila dovést italské risotto téměř k dokonalosti, odhodlala jsem se vyzkoušet je právě s chřestem.
- 200 g rýže arborio
- 1 cibule
- 100 ml suchého bílého vína
- 600 ml zeleninového vývaru
- 100 g nastrouhaného parmazánu
- 1 lžička šťávy z citrónu
- 1 lžíce olivového oleje
- sůl
- 150 g zeleného chřestu
- 2 lžíce másla
- 1 lžíce panenského olivového oleje
Základem pro dobré rizoto je mít předem nachystáno hodně vývaru a kulatou rýži typu arborio, to už víme. Pořídíme si ještě chřest, parmezán a bílé víno.
Nejprve si připravíme chřest, odlámeme dřevnaté konce a stonky pak omyjeme. Budeme je dělat zvlášť na pánvi, můžeme buď předem, nebo těsně před dokončením rizota. V hrnci nebo na hodně velké pánvi osmahneme cibuli a chodíme rýži.
Nejprve ji zalijeme bílým vínem a hned jak se odpaří, přidáme první naběračku nachystaného vývaru. Stojíme u sporáku a mícháme, přidáváme vývar po naběračkách a po každém odpaření přidáme další, dokud není rýže krásně krémová. Odstavíme, vmícháme nastrouhaný parmezán, trochu másla a kapku citrónové šťávy.
Na horké plotýnce osmahneme na másle a olivovém oleji chřest nakrájený na podlouhlé kousky a lehce osolíme. Přimícháme do rýže a můžeme podávat. Ozdobíme bylinkou, posypeme ještě trochou parmezánu a jarní oběd po italsku je hotový.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
