Šípkový čaj

Lidé brzy zjistili, že voňavé plody se zrníčky uvnitř jsou zdraví prospěšné a dokud nebyly jiné léky, vařili si z šípků čaj. Staří Římané jej prý pili proti vzteklině, později se zjistilo, že zabírá i na horečky nebo záněty.

Šípky dozrávají touto dobou, a pokud se na ně vypravíte, vybavte se raději rukavicemi kvůli trnům a košíkem nebo plátěnou taškou, šípky totiž nesnášejí igelit. Šípky se většinou suší, aby vydržely celou zimu, a v takovém případě by se měly sbírat ještě před prvními mrazíky. Poté totiž změknou, ale to se zase dají využít do džemů nebo omáček.

Zaslechla jsem radu, že když šípky po nasbírání přebereme a očistíme, můžeme ještě každý plod přepůlit a teprve potom je nasušit. Jednat uvidíme, jestli jsou uvnitř v pořádku, ale také pěkně vypadají.

Čaj ze sušených šípků se nemá nikdy převařit. Šikovné je macerování, kdy plody nadrtíme, namočíme do studené vody a necháme louhovat přes noc. Doporučená dávka je dvě polévkové lžíce na litr vody. Druhý den opatrně zahřejeme na teplotu vhodnou k pití. Šípky můžeme i zalít horkou vodou, ale ne teplejší než 50 stupňů, a před pitím přecedit přes velmi jemné sítko.

A šípkový čaj se dá udělat i z čerstvých plodů, postup je stejný, přebrat, očistit, nevařit, jen horká voda, vylouhovat a scedit. Čaj je lehce kyselý, takže můžeme dochutit medem, a kapkou citrónu.