Pomalu pečený divočák
Když se maso upraví tak, že se úplně rozpadá, je to jedna z největších lahůdek, jakou si můžeme dopřát. Myslivec a domácí kuchař Ilja Šubert z Radostína nad Oslavou dává přednost pomalému pečení a minimu příprav – a podělil se s námi o tip, jak dlouho a pomalu péct divočáka, až se bude úplně rozpadat.
Příprava pečeného divočáka, ať už sáhnete po žebírkách nebo jakékoliv jiné části, nevyžaduje žádnou složitou kulinářskou techniku. Tajemství dokonalého výsledku tkví především v čase. Základem je maso předem dobře ochutit pouze dvěma výraznými ingrediencemi – drceným kmínem a česnekem. Takto připravené maso by mělo odpočívat v lednici ideálně dva dny.
- maso z divočáka
- kmín
- česnek
- sůl
Samotný proces pečení začíná až po osolení masa těsně před vložením do trouby. Pro ty, kteří nespěchají, je ideální metodou pomalé pečení při nízkých teplotách. Divočákovi velmi svědčí pečení přes noc, kdy ho v troubě necháte přibližně osm hodin při teplotě 60 °C a následně mu dopřejete závěrečné dvě hodiny při 150 °C. Pokud však potřebujete mít hotovo dříve, lze maso péct přibližně tři až čtyři hodiny na 150 °C. Cílem je dosáhnout stavu, kdy se maso doslova rozpadá pod rukama.
Nic jednoduššího zřejmě v radách na vynikající upečení neexistuje, než maso naložit a nechat ho péct v troubě. Jen si člověk musí pohlídat teplotu i čas - a ráno nezapomenout, že trouba byla celou noc zapnutá. Stejně jako divočák se dá péct i vepřové maso, takže tuto metodu příště hodlám vyzkoušet. Upečené maso se dá podávat se zelím a přílohou, ale namazané na chlebu bude určitě nejlepší.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
