Domácí rohlíky do hodiny hotové
Domácí pekárny byly kdysi velkou módou, ale chléb, a vlastně i čerstvé domácí rohlíčky se dají upéct i bez pekárny.
Kdo chce zkusit vstát ráno dřív, stačí jen o hodinku, a má doma droždí, mouku, sůl a sádlo, může využít následující návod. Má ho pro nás vítězka čtvrté řady soutěže Peče celé země Eliška Hlaváčová, která je sice především cukrářka, ale pečivo pro denní spotřebu pro ni není nic neznámého.
- 500 g hladké mouky
- 290 g vlažné vody
- 25 g čerstvého droždí
- 1 lžička cukru
- 9 g soli
- 40 g sádla
Takhle umí do hodiny upéct deset až dvanáct rohlíků: „Pokud chcete ráno čerstvé rohlíky do hodiny, nemáte doma pečivo, tak tento recept je zaručený a je geniální. Založíme těsto, dáme do mísy mouku, trošku cukru podle gramáže. Droždí zalejeme vlažnou vodou, necháme vzejít kvásek. Poté zapracujeme sádlo. Pokud nemáme sádlo, můžeme nahradit stejnou gramáží másla. Přidáme sůl. Těsto zapracujeme do hladké nelepivé konzistence a okamžitě po vypracování do hladkého těsta rozdělíme na 10 rohlíků, nebo 10 až 12, podle toho, jak chceme rohlíky velké. Uděláme z každého kousku kuličku. Z kuličky uděláme trojúhelník. Trojúhelník zavineme do rohlíku, a rohlík tento okamžik necháme kynout do dvojnásobné velikosti, což trvá chvilku, protože to těsto je malé Jeden takový tip, jak lépe těsto kyne, ale nesmí oschnout. Jakmile oschne, tak tam přestává proces kynutí. To znamená třeba poprášit vodou a přikrýt utěrkou, a pak je nechat kynout. Když vidíme, že je máme hezky nakynuté, nastavíme troubu na 230° a pečeme zhruba 16 až 18 minut,“ popisuje Eliška. U takových rohlíků bude asi ten největší problém počkat, až vychladnou, protože voní a křupou tak, že by si je člověk nejraději dal hned.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.