Daňčí kýta s houbovou omáčkou
Kvalitní zvěřina se dělá úplně sama, maso je vždy výrazné, chutné a aromatické. Rozdíl je ovšem v tom, jak se jednotlivé druhy jídel připravují.
Takzvané hotovky je potřeba důkladně okořenit jalovcem, bobkovým listem, celým pepřem, tymiánem a podobně. Rozdíl je, pokud jde o takzvané minutky, těm koření příliš nesluší.
Mladý kus
Proto, když máme kýtu z mladého daňka, je oběd za chviličku, ovšem pozor, předtím se musí nechat dva dny odležet.
Je-li maso starší, pak je potřeba je před úpravou naložit do láku, ale jak vysvětluje kuchařka Marcela Červenková z Balonového hotelu v Radešíně, když je zvěřina z mladého zvířete, stačí sůl a pepř: „Když je to dobré, kvalitní maso a mladý kus, tak to není potřeba. Na daňčí kýtu potřebujeme jen sůl a pepř, je naložená dva dny a pak stačí na grilu pět minut a je hotovo.“
Čerstvé houby
Ke daňčí kýtě je dobré, když máme čerstvě nasbírané houby. Pokud ovšem není sezóna, tak mohou být i mražené. Z nich uděláme vynikající omáčku, která maso doplní, říká kuchařka: „Na cibulku dáme čerstvé houby – praváky, suchohřiby, a podobně, opražíme, přidáme sůl a kmín, zředíme mlékem s rozmíchanou hladkou moukou a povaříme. Na závěr zjemníme smetanou.“
Přestože je omáčka jednoduchá a rychlá, začneme s ní, protože se přece jen chvíli na sporáku redukuje, zatímco maso je, jak jsme slyšeli, na grilu nebo kamenném plátu hotové velmi rychle. Podáváme s knedlíkem, chlebem nebo špeclemi.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
