Zlatá podkova slaví padesátiny. Od začátku s ní byl Jan Schwarz

21. srpen 2015

Příběhy z Vysočiny

Mistrovství republiky jezdecké všestrannosti, Zlatou podkovu, doprovází Jan Schwarz už od jejích začátků. Spoluvytvářel pravidla a dlouhá léta seděl na židli rozhodčího. Teď už si užívá zaslouženého odpočinku. Koně ale z hlavy v žádném případě nepustil.

„Já jsem se narodil v hospodě, v Praze ve Vokovicích. Tenkrát byli okolo samí povozníci. Furt jsem poslouchal, jak si povídají o koních. Když se mě někdo zeptal: Čím budeš Honzíku? Tak jsem řekl: Sedlákem!“ Vzpomíná Jan Schwarz. Koně byli jeho láskou odmalinka a chtěl u nich zůstat. Ke splnění plánu stát se sedlákem měl Jan dobře nakročeno. Jeho teta měla statek bez dědice. Jan proto nastoupil na zemědělskou školu a poctivě se připravoval. Zasáhla ale vyšší moc. Přesněji řečeno kolektivizace. Nebylo kde hospodařit. Přesto Jan školu dokončil a stal se zootechnikem.

Koní se ale Jan Schwarz nevzdal. Byl dokonce u začátků Zlaté podkovy v Přerově. „To ale jenom koně jeli dokola po louce, skákali tam přes balíky slámy a museli ukázat, že ten kůň umí tahat. Plnokrevníkovi dali chomout, zapřáhli mu kládu a musel táhnout. Byl jsem z toho zklamaný,“ říká Jan Schwarz. V Přerově zůstala Zlatá podkova pět let. Pak už se přestěhovala do Humpolce.

Bylo třeba dát soutěži pevná pravidla. „Začalo to být tak, jak se jezdí military. To byla vojenská jezdecká škola, kde museli předvést drezůru, zajet kros a zaskákat parkur,“ vysvětluje. Tehdy jim moc pomohli bývalí důstojníci předválečného jezdectva. Další velkou pomocí byl překlad mezinárodních pravidel z angličtiny. S tím pomohla dcera Jana Schwarze. Pravidla se samozřejmě časem měnila. Většinou ku prospěchu koní, jezdců i diváků.

Jan Schwarz byl na Zlaté podkově rozhodčím a ke konci, když už síly ubývaly, přijal práci pomocníka rozhodčího, takzvaného stevarda. Platným účastníkem Zlaté podkovy byla i manželka Jana Schwarze Jiřina. „Ta byla úplně nezbytná. Nebyly počítače a ona musela všechny výsledky spočítat a zpracovat,“ říká Jan Schwarz. Vzpomíná na závod v Tatranské Lomnici, kam on sám ze zdravotních důvodů nemohl jet. Organizátoři ale žádali jeho manželku. „Odvezli ji do Ruzyně, tam nasedla do letadla, letěla do Popradu, odvezli ji do Lomnice na závodiště, tam strávila tři dny a zase ji odvezli domů,“ vzpomíná.

Na jubilejní padesáté Zlaté podkově už Jan Schwarz bude jen jako divák. Moc se těší, až si popovídá se známými.

autor: Irena Šarounová