Z bývalé rozvodny je udírna, náhon se využívá k chlazení piva. Továrna ve Víru znovu ožívá
Historie obce Vír na Žďársku je spjatá s továrnou, která stojí na břehu řeky Svratky a vždy využívala její vodní energii. Rozsáhlý objekt s několika budovami po letech chátrání znovu ožívá díky novým majitelům. V místě už funguje informační centrum, restaurace a půjčovna sportovních potřeb, budují se ubytovací kapacity nebo výstavní prostory.
Při komentovaných prohlídkách Továrny ve Víru jsou k vidění některé zachovalé původní technologie nebo originální nápady na nich založené. Správce Roman Jelínek je současně elektrikář, z jedné bývalé rozvodny vyrobil udírnu, o kousek dál je za prosklenou stěnou přehlídka pojistek z bývalého rozvaděče.
Úplně nejstarší historie místa se píše v dobách rozkvětu rodu Pernštejnů, kteří na panství podnikali a přímo ve Víru vlastnili dva mlýny a hamr, kde zpracovávali železo. Poté vystřídaly mlýny několik majitelů, než je v roce 1911 koupil bystřický podnikatel Sigmund Wallner se společníkem z Brna Josefem Rotterem.
„Rotter sem chtěl přesunout výrobu, protože mlýny vlastnily vodní právo a on tady nechal postavit tkalcovské stroje poháněné vodou,“ říká Roman Jelínek. Náhon stále funguje a dnes jej Továrna využívá k chlazení piva pro restauraci.
Rovněž je stále funkční i jedna ze dvou historických turbín, která sem byla instalována v roce 1922. „Jsme v srdci továrny, což je elektrárna, která má dvě Kaplanovy turbíny a která byla modernizovaná v roce 2015, ale jeden z motorů je původní. Je z třicátých let a dodneška pořád funguje,“ ukazuje hrdě správce.
„Po válce a znárodnění se z podniku stal odštěpný závod S. K. Neumanna, který pokračoval v textilní výrobě. Později se tady začaly dělat vojenské sítě v utajení,“ doplňuje Roman Jelínek.
Po revoluci střídající se majitelé z továrny odnesli a rozprodali většinu vybavení, ale něco se podařilo i díky šikovným rukám Romana Jelínka zachránit. „Třeba tady ty prvorepublikové zářivky se mi líbily, tak jsme je renovovali. Nádržky byly ponořené v oleji kvůli zamezení vzniku jiskry, ale to jsme nahradili ledkovými trubicemi. Takové věci mě baví,“ usmívá se.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






