Pomocí hry, dobových předmětů a filmu si žáci základní školy v Dobroníně připomněli život v totalitě

Po celý den dostávají nejen dějepisné informace, ale plní úkoly, debatují, přemýšlejí a částečně i prožívají důležité okamžiky naší historie.

Projekt Příběhy bezpráví znají na základní škole v Dobroníně už dvacet let. „Přednáška, film, beseda s pamětníkem," vyjmenovává základní body celodenního programu učitelka dějepisu a organizátorka projektu Jana Rybáčková. Postupem let se program, kterého se účastní především žáci nejvyšších ročníků, rozšiřoval o více atraktivních prvků, jako je například úniková hra. „Vymýšlíme, aby tam byly nějaké aktivity," dodává učitelka s tím, že žáci určitě celých šest hodin nesedí. V roce 2024 byla například tématem projektového dne emigrace a žáci v rámci hry překračovali železnou oponu.

Letošním tématem byly osudy žen v totalitní době. Deváťáci viděli profesionální filmy o Miladě Horákové a Dagmar Šimečkové, které prošly komunistickým vězením. S učitelkami pak informace, ale i své pocity rozebírali. K tomu, aby se lépe ponořili do historie, pomohly dobové kulisy. „Nahoře se začíná rokem 1989 a postupně přes osmdesátá léta k šedesátým až do divadélka, kde byly ty padesátky," říká učitelka Ilona Sochorová Kotačková a ukazuje na starý psací stroj, cvičební úbor z osmdesátých let, pionýrskou uniformu nebo plynovou masku.

Výuku dějepisu hrou oceňují i žáci. „Dozvěděli jsme se třeba o té paní, jak prožívala, když ji zavřeli. Myslím si, že to bylo nespravedlivé, že má názor a hned kvůli tomu být zavřený," říkají žákyně deváté třídy. „Myslím si, že bychom na tu dobu neměli zapomínat, že bychom si měli připomínat, co se stalo, protože lidská paměť je krátká a strašně rychle zapomínáme," dodává učitelka.