V divišovském mlýně lisovali lněný olej. Současný majitel vyrobil repliky dřevěných strojů

„Olej se lisoval od roku 1761, mlýn tady stál mnohem dříve. První zmínku mám, kdy tady byl předek Mikuláš Kaša, 1568," říká Lubomír Kaša, potomek mlynářského rodu, ve kterém naposledy mlel jeho otec. Lubomír Kaša se dnes snaží zachovat, co ze starého mlýna zbylo, a k tomu ještě něco přidat. Vytváří tak doslova muzeum, ve kterém člověk nejen pozná historii mlynářského rodu, ale zjistí také, jak fungoval mlýnský kámen, co mlýn rozpohybovávalo, a na čem ve mlýně pracovali, kyž nebylo obilí k mletí.

K divišovskému mlýnu patřila pila, a také olejna. V té lisovali lněný olej. „Tady se zachovaly zbytky starých stup, ten spodní hmoždíř, ve kterém se to roztloukalo a ten obrtlík, který nadzvedával ty klády," ukazuje na staré červotočem prolezlé dřevěné díly. A protože chtěl Lubomír Kaša vyzkoušet a ostatním ukázat, jak původní lisovna oleje fungovala, vyrobil repliky, které dokáže, zatím ručně, rozpohybovat. Model stoupy vyrobil v měřítku 1 : 1, lis potom v poloviční velikosti. „Originál by se sem. Čtyři a půl metru byly dlouhé klády. Každá kláda měla v průměru padesát centimetrů," dodává.

8 fotografií

Stoupy pohánělo mlýnské kolo, zbytek musely zvládnout lidské ruce. Nejdříve bylo třeba na hřebenu vyčesat ze lnu semena, stoupy je roztloukly na moučku, a ta šla po zahřátí do lisu. „Údajně tím točili dva lidé," říká Lubomír Kaša a ukazuje na modelu, jak se mezi klády vkládala lněná moučka v jakési síti z koňských žíní. „Podle popisu mého dědy se ze tří kilogramů směsi vylisovalo asi půl litru lněného oleje," dodává.