Salieri psal nádhernou muziku, která nám má pořád co říci. Je potřeba ho hrát, říká kastelán zámku v Náměšti nad Oslavou Marek Buš
Přátelství italského skladatele Antonia Salieriho a hraběte Jindřicha Viléma Haugwitze ze zámku v Náměšti nad Oslavou dokládá a dokumentuje výstava nazvaná Maestro Salieri.
Ta také připomíná 200. výročí od odehrání Salieriho requiem na náměšťském zámku. Jsou zde partitury, osobní dopisy mezi oběma přáteli a zní tu Salieriho hudba. Právě ta návštěvníky obvykle překvapí, protože většina skladatele zná jen tak, jak je zpodobněn ve Filmu Amadeus.
To podle kastelána zámku Marka Buše ale není jeho pravdivý obraz: „Vnímám ho jako člověka, kterému bylo velmi ublíženo v době, kdy už se nemohl obhájit. Právě vinou filmu Amadeus. Ten film je geniálně udělaný. Režie, kamera, lokace, hudba špičkově nahrána nejlepšími interprety té doby, kostýmy pana Pištěka. Není tomu co vytknout až na jednu věc. Není to pravda.“
Kdo byl skutečný Antonio Salieri?
Antonio Salieri byl významným skladatelem vídeňského klasicismu. „Zaznamenal neskutečné úspěchy se svými operami, jichž napsal přes čtyři desítky, i se svými dalšími skladbami. Celý svůj tvůrčí život strávil jako dvorní skladatel Císařského dvora ve Vídni, a to byl nejvyšší možný postu, kterého mohl dosáhnout,“ vysvětluje Marek Buš. Právě ve Vídni se přátelé setkali: „Když byl Jindřich Vilem Haugwitz mladý muž, tak studoval ve Vídni u Antonia Salieriho zpěv, vedení orchestru a sboru. Tam došlo k navázání přátelství a opravdu blízký vztah měli na začátku 19. století, kdy už se Salieri stáhl z hudebního života.“ Skladatel byl velký altruista, založil ve Vídni hudební společnost vdov a sirotků, které věnoval velkou část svého ohromného majetku.
V Náměšti nad Oslavou zanechal Salieri hmatatelnou stopu. Zámek navštívil, dirigoval zdejší orchestr hraběte Haugwitze a věnoval mu několik svých děl. „To nejdůležitější, co se dochovalo, je Requiem C mol, které původně Salieri napsal pro sebe s tím, že bude poprvé hráno na jeho pohřbu. Z roku 1821 se dochoval dopis, kterým věnuje toto requiem Haugwitzovi s přáním, aby bylo hráno zde v zámecké kaple k usmíření jeho duše. Víme, že zkraje podzimu přesně před dvěma staletími zde bylo odehráno. Salieriho hudba je krásná, vůbec to nebyl průměrný skladatel, ale psal vynikající, nádhernou muziku, kterou jest třeba hrát, protože nám pořád má co říci,“ uzavírá náměšťský kastelán Marek Buš.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.





