Tříletou holčičku zachránila před odsunem její náhradní maminka. Dodnes na ni s vděkem vzpomíná

16. listopad 2021

Jihlava bývala do konce druhé světové války z velké části německá. A i když byly doby, kdy tu Češi a Němci žili vedle sebe v klidu, válka je rozdělila.

Gertruda Samuelová se jako Němka v Jihlavě narodila v roce 1942. Z jejího vyprávění až mrazí.

Oba rodiče byli Němci

„Narodila jsem se 30. ledna 1942 v Jihlavě. Matka byla Němka a otec také,“ začíná své vyprávění paní Gertruda Samuelová. Její matka Frieda Schőberl tehdy sloužila u sedláka s Češkou Hedvikou Vařbuchtovou. Právě té své dítě svěřila do výchovy. Hedvika byla sama svobodná matka, a tak měla pro těžkou životní situaci své přítelkyně pochopení. K jejímu Stanislavovi a malé Gertrudě brzy přibyl i Honzík. Syn její zesnulé sestry.

Gertrudu Hedvika od počátku vychovávala česky a děvče už nikdy nevidělo svou biologickou matku. „Já jsem do osmi let byla Hedvika Vařbuchtová. Vůbec jsem nevěděla, že jsem Gertruda Schőberl,“ vzpomíná dnes téměř osmdesátiletá žena. Hedvika chtěla dítě adoptovat, bohužel to nebylo možné. „Oni jí to nepovolili. Jednak byla svobodná matka a já jsem byla Němka,“ dodává pamětnice, která má dodnes spoustu dokladů o snaze náhradní matky o její záchranu. Po konci války totiž i tříleté holčičce, která neuměla ani slovo německy, hrozil odsun.

Bratr

Po čase Gertruda zjistila, že se její biologické matce v roce 1944 narodil syn Antonín. „Antonín Schőberl je můj bratr, kterého hledám už od roku 1952,“ říká s tím, že spolupracuje s úřady, archivem a do zahraničí posílá dopisy.

Hedvika Vařbuchtová v roce 1948 onemocněla rakovinou. Tehdy bylo malé Gertrudě šest let. „Já jsem ji otáčela, krmila, mísu vynášela. Sousedi nám někdy donesli jídlo, protože já jsem uměla šupkatý brambory a meltový kafe. A sousedka nám donesla tři párky pro maminku a my jsme jí to snědli, protože my jsme měli hlad,“ vzpomíná.

Bylo to peklo…

Po maminčině smrti v roce 1950 si vzala všechny tři děti do péče Hedvičina sestra Amálie. Na život v Brně Gertruda nevzpomíná ráda. „To byla žena dvou tváří. Strašně obětavá, ale dovedla by zabít, když ji to chytlo. Bylo to peklo,“ říká.

Právě tehdy se dozvěděla, že není Heda Vařbuchtová, ale Gertruda Schőberl. „Jiný jméno, než palice německá jsem neslyšela,“ dodává. Zpět do Jihlavy odešla hned, jak to bylo možné.

„Dneska si jí velice vážím, ona se vlastně obětovala na ty děti,“ říká s odstupem času. Sama tetě vystrojila pohřeb a udržuje její hrob. Gertruda Samuelová dodnes žije v Jihlavě, má velkou rodinu a s obrovským vděkem stále vzpomíná na svou českou maminku Hedviku.

Spustit audio

Související