Tibetská specialita – knedlík momo

tibet

Když se setkám s někým z daleké země, jsem zvědavá, jak se tam jí a hned pátrám po receptu. Ješi pochází z Tibetu, ze země položené tak vysoko, že se tam téměř nedá kopat a tedy ani nic moc pěstovat. Možná proto je hlavní složkou potravy maso – a to dokonce i v knedlících.

Ješi vyrostl na vesnici, kde každý hospodaří, má vlastní krávy i pole a snaží se, aby měl co jíst. Prozradil nám, že název typického jídla zní momo.

„Momo je tibetský knedlík, jeho příprava má dvě části. Nejdřív se z mouky a vody udělá těsto jako na chleba nebo placky, v poměru asi čtyři díly mouky na díl vody. Potom se nachystá náplň z masa – nakrájíme maso na velmi malé kousky, nebo ho pomeleme, smícháme s nakrájenou cibulí na kostičky a ochutíme – sůl a nějaké koření, třeba chilli.“

„Maso obalíme těstem, zarolujeme v rukou, vytvoříme koule nebo válečky, co nám půjde a jednoduše uvaříme. Ale pozor, ne ve vodě, vaříme v páře,“ upozorňuje Ješi.

Trvá to asi 15 – 20 minut podle toho, jak jsou knedlíky velké.

Tradičně se do knedlíků momo používalo mleté maso – vepřové, kuřecí i kozí. Dnes, kdy i v Tibetu stojí spousty čínských supermarketů a ke koupi je dostupná zelenina, míchá se maso nejen s cibulí, ale i s pórkem, řapíkatým celerem, a ochutit se dají i pepřem, sójovou omáčkou nebo vším. Knedlík se vám nejlépe povede rolováním v dlaních, podobně, jako když vyrábíme naše ovocné knedlíky. Jen to těsto je mnohem jednodušší.