Církev, Charta 77 a práce v Anglii předurčila Ruth Šormové celý život. Teď je Ženou regionu

Ruth Šormová, nezisková organizace Portimo
Ruth Šormová, nezisková organizace Portimo
Ženou regionu pro rok 217 se na Vysočině stala Ruth Šormová. Kdo to je? Čím se zabývá? Je to obyčejná ženská, která ale ví, co chce, zná své schopnosti a umí jich využít. V Novém Městě na Moravě řídí obecně prospěšnou společnost Portimo, která pracuje v rodinách s postiženými dětmi, potřebným lidem poskytuje asistenty, vede nízkoprahové zařízení, pomáhá lidem, kteří se dostali do obtížné životní situace.

Kde se v člověku vezme ta touha pomáhat jiným? „Utvářelo mě v životě několik věcí, které vedly k tomu profesnímu zaměření. To prostředí evangelické církve bylo jedním z nich,“ říká Ruth Šormová, která je manželkou evangelického faráře. Je možné říct, že hlavním převratné změny v jejím životě přišly v pubertě. „Hledala jsem asi sebe a nějakou kotvu v době středoškolských studií. A tak jsem se shodou okolností ocitla v prostředí evangelické mládeže, a tam jsem Zdeňka potkala,“ vzpomíná na dobu, kdy manžela poznala.

Po revoluci se intenzivně věnovala politice. Dodnes ji veřejné věci zajímají

Už tehdy, v osmdesátých letech minulého století, zajímala Ruth Šormovou politika. Prostě jí nebylo jedno, co se kolem děje. „Jednak jsem byla členkou Nezávislého mírového sdružení, a pak jsem v roce 1988 podepsala Chartu 77. To bylo rok před revolucí, mně bylo tehdy 23 let. Dodneška to mám tak, že mě veřejné věci zajímají,“ říká. Politice se také po revoluci věnovala aktivně.

Práci s postiženými poprvé okusila v Anglii

Třetí věcí, která ovlivnila profesní život Ruth Šormové v podstatě až do dneška, byla návštěva Velké Británie. Tehdy ještě studovala na gymnáziu a v Anglii žil její bratr. Byla to až zázračná shoda náhod, že se jí v té době něco takového podařilo. „Úplně náhodou jsem se tam ocitla jako brigádnice v domově pro lidi s mentálním postižením. Předtím mě vůbec ani nenapadlo, že bych něco takového dělala, a řekla jsem si, že nic jiného nechci dělat,“ vzpomíná Ruth Šormová. Své rozhodnutí naplnila až tak, že do práce nastoupila hned po maturitě a studovala při zaměstnání. Dnes si s úsměvem říká, že mohla počkat.

Musím věnovat čas sobě a dělám to dost intenzivně

Evangelický farář si, ať chce nebo nechce, nosí práci domů. Lidé za ním chodí se svými starostmi. „Já si myslím, že to, že řádové sestry nebo katoličtí kněží žijí sami, může mít určitou výhodu, protože mohou naprosto plně věnovat energii trápení druhých lidí a to je jejich role. Ale na druhou stranu, a to považuji za plus, v tom prostředí protestantském se mi zdá, že ti faráři zažívají tu běžnou životní zkušenost včetně rodiny, starostí s dětmi, partnerských problémů. Mám dojem, že mají něco, čím můžou víc rozumět tomu, co jim jiní lidé svěřují,“ říká Ruth Šormová, která v podstatě i ve své práci věnuje energii starostem potřebných. A nesmí zapomínat ani na sebe. „Naučila jsem se, že musím věnovat čas sobě, a dělám to dost intenzivně, myslím,“ usmívá se.