Kladky, lana, karabiny. Ošetření a ořez stromů vyžaduje podobné techniky jako na plachetnici. Mezi arboristy jsou i ženy

Michal Hroneš a Štěpán Bulva z firmy Chameleos vysvětlují, že i když už stromy mají listy, a ve větvích jsou často ptačí hnízda, na která dávají při práci pozor, mohou se ořezávat po celý rok: „Ty větší zásahy se převážně dělají v době, kdy je vegetační klid. Když není, tak potom záleží, jakou větev řežeme, někdy mu pomůžeme, někdy mu naopak uškodíme,“ říká Štěpán Bulva. Je totiž třeba myslet na priority, na bezpečí, dodává Michal Hroneš: „To je kvůli provozní bezpečnosti, jde hlavně o zdraví lidí. Ty stromy si samy pomůžou. Když jsou někde přetížené, tak to odhodí. A my zasahujeme proto, abychom zabezpečili ten strom, a nemusel se kácet celý.“

11 fotografií

Výstroj do vysoké koruny stromu váží asi devět kilo i s pilami, kterou má arborista s sebou – motorovou i ruční. Někdy se použije vysokozdvižná plošina, většinou je ale potřeba zajistit se, vylézt, a pracovat bez plošiny, například při sběru smrkových šišek, kdy se pracovník dostane až do výšky 54 metrů. „Máme tam prvky, co jsou používané na horolezení, ale ty techniky jsou spíš příbuzné lanovým technikám na plachetnicích, z toho to vzniklo. Kladky, stoupání, používáme prusíky,“ popisuje Michal Hroneš.

Mezi lezci je i žena, což není příliš obvyklé. „Miriam se přidala nedávno, je to takový náš čerstvý lezec. Jediný handicap, který možná má, je že nemá takovou svalovinu jako muži, tak si musí poradit víc technicky,“ usmívá se Michal a Miriam jeho slova potvrzuje. „Když tu větev neudržím, tak si ji musím přivázat tak, aby spadla, až když já chci. Musí se u toho přemýšlet.“ Arboristce se líbí, že jde o spojení práce a sportu. „Mně se to vždycky líbilo. Já jsem lezla i předtím na skalách jako koníček. A v mužském kolektivu se cítí dobře. „Oni jsou takový přímější, když někomu něco vadí, tak se to hned řekne. Žádný bublání pod pokličkou,“ směje se.