Dvakrát ročně poklekají dobrovolníci ke kamenům zmizelých ve Velkém Meziříčí, aby je vyčistili. V květnu k výročí Třebíčských transportů do Terezína

O čtyři dny dříve se na shromaždiště ve Velkém Meziříčí dostavily desítky obyvatel židovského původu.

12 fotografií

Velkomeziříčský archivář Martin Štindl vytvořil těmto obětem virtuální památník, ale také ve městě inicioval osazení kamenů zmizelých k domům, kde tito spoluobčané žili. Skupina dobrovolníků je chodí každý rok čistit. „Kamenů je 28, a my je čistíme pravidelně ve dvou termínech, vždycky 14. května a pak 9. listopadu v předvečer křišťálové noci. Jsme volné uskupení dobrovolníků, kteří cítí smysl v péči o kameni zmizelých.“ říká na úvod schůzky.

Čistící prostředky má každý s sebou. „Jde o to, aby povrch kamenů nebyl poškozen, takže brousíme plastovými kartáčky,“ dodává Martin Štindl. Na hlavní ulici už se do pěti kamenů zmizelých pouští Josef Matějíček. „Nanesu ten prostředek, nechám ho chvíli působit, pak to kartáčem vyleštím, pak vezmu hadr, zase to vyleštím, znovu nanesu, a udělám to asi tak třikrát,“ usmívá se fanoušek kapel Oceán a Šalom. „Mně je 50 let a začal jsem poslouchat někdy v 8. třídě tady tu muziku a s Petrem Mukem jsem byl kamarád,“ říká s pohnutím.

Každý kámen zmizelých má svého patrona. „My jako Velkomeziříčsko jsme támhle dále, ale prostě máme patronát taky a ono je asi jedno, které vyčistíme,“ říká Martina Strnadová z redakce Velkomeziříčska, také jedna z patronek. Čištění kamenů občas vzbudí pozornost kolemjdoucích obyvatel města. „Jo, to se mi stalo, jedna paní, co tady kousek bydlí říkala, že je ráda, že se o to staráme," dodává pan Josef.

Za rohem má větší skupina mechanického pomocníka. „To je oscilační bruska a je na tom redukce na leštění. Z pravého beránka! Ono to pak má větší lesk,“ říkají dobrovolníci. Jedním z nich je Radoslav Smejkal, který kameny zmizelých chodí čistit od začátku. „Já to beru tak, že to byli naši spoluobčané, bylo na nich spáchané zlo, a tak je důležité si to připomínat.“