Přibyslavskou školu na začátku války obsadili Němci. Děti se musely učit v hospodě

Díky sbírce fotografií, ale i přímým vzpomínkám Ladislava Hladíka, si o tom můžeme udělat dobrou představu.

„Do Přibyslavi přijeli první němečtí vojáci od Německého Brodu, a bylo to 17. března před půlnocí,“ říká Ladislav Hladík z Přibyslavi. Tehdy mu bylo dvanáct let, a o půlnoci samozřejmě spal. Druhý den se ale o události, která na dlouho ovlivnila život ve městě, hodně mluvilo. Asi padesát vojáků, kteří v březnu přišli, mělo za úkol obsadit místní letiště. Už v září je ale nahradila jiná skupina. „Důstojníci se ubytovali v hotelu, to byl hotel Klusáček na náměstí, ta ostatní skupina, ta šla do školy,“ popisuje pamětník.

Němečtí vojáci, a byli to prý většinou mladí muži, se v Přibyslavi učili létat. „Jakmile to se naučili, tak museli na frontu,“ dodává Ladislav Hladík.

Ze dne na den jsme se museli naučit jezdit vpravo

Školu Němci obsadili, a přibyslavské děti se tak musely učit v náhradních prostorách.  „Naše třída čítala padesát čtyři žáků, a chodili jsme do školy do sousední obce do hospody,“ vzpomíná Ladislav Hladík, a s úsměvem dodává, že to samozřejmě nebylo za provozu.

„Ono už stejně potom pivo nebylo,“ říká. Změn zažilo město mnohem víc. Cedule s názvy ulic, úřadů a provozoven musely být dvojjazyčné, potraviny, ale třeba i oblečení a obutí byly na lístky, a platilo se říšskou markou. „Jedna marka byla deset korun. Byl to strašně nevýhodný kurz,“ říká pamětník, a vzpomíná, že se také ze dne na den všichni museli naučit jezdit na pravé straně silnice.

Mladík ztlumil rádio při projevu Goebbelse, a dostal od Němce kopanec do zadku

Podle Ladislava Hladíka se Němci v Přibyslavi snažili chovat slušně. Jistý si ale nikdo nemohl být. Potvrzuje to událost, o které se ve městě hodně mluvilo. V místní hotelové restauraci seděli němečtí důstojníci a vedle nich místní mladíci hráli karty. Rádio právě vysílalo projev říšského ministra propagandy Josefa Goebbelse.

Jeden z českých mladíků rádio ztlumil, zřejmě je rušilo při hře. „To dopálilo jednoho důstojníka.  Šel pro toho mladíka, vzal ho za límec, vyvedl ho před hotel a tam ho ještě kopl do zadku,“ doplňuje příběh Ladislav Hladík. Bylo velké štěstí, že událost skončila jen tím kopancem.

Vzpomínek z období druhé světové války má Ladislav Hladík mnohem víc. Připomíná si je i díky své bohaté sbírce fotografií. Mnohé fotil sám. První fotoaparát, byl papírový, totiž dostal na začátku války.