Polské národní jídlo bigos

Já mám recept jenom jeden, ale zato je od pravé Polky, která žije u nás. Za svůj život byla paní Maria Kocjanová nucena nadšenými strávníky vařit bigos mnohokrát, často i v padesátilitrovém prádelním hrnci.

„Dva druhy zelí, kysané a čerstvé, nasekané a dušené, dusí se to, čím déle, tím lépe. Do toho přijdou veškeré kosti, které máte, třeba z bůčku odříznete žebírka, z uzeného. Potom přidáte vepřové maso, uzené maso, klobásy a měkký salám. Je to vlastně hrozně moc masa se zelím. Bobkový list, nové koření, osolit, opepřit a nakonec se tam přidá ještě rajský protlak, on je takový načervenalý. Ničím se to nezahušťuje, je to husté samo o sobě a podává se to s pečivem, nejlépe s chlebem,“ láká paní Majka.

Až budete mít pocit, že máte v ledničce nějak moc kostí a všelijaké kousky masa, zkuste polský bigos. Na cibuli zpěněné na sádle hodíme postupně různé druhy kostí a masa. Nejprve to maso, které trvá nejdéle, tedy hovězí a k němu kosti. Asi po hodině můžeme přidat další maso – vepřové, uzené, bůček, klobásy a chvíli před dokončením měkký salám.

Nesmí chybět sůl, pepř, bobkový list a nové koření a úplně na závěr rajský protlak.

V jiném hrnci necháme nejprve podusit čerstvé nakrouhané zelí, posypeme kmínem, osolíme a podusíme asi půl hodiny, a pak propláchnuté kysané zelí. Nakonec smícháme maso se zelím ve velkém hrnci a společně dusíme do měkka čím déle, tím lépe. Nejlépe k bigosu chutná čerstvý chléb.