Plněné rohlíky Elišky Hlaváčové
Cukrářka Eliška Hlaváčová, která vyhrála poslední řadu soutěže Peče celá země, umí vymýšlet nové a moderně vypadající zákusky, ale současně ráda čerpá z receptů zděděných po babičce. Jedním z nich jsou plněné rohlíčky.
- klasické kynuté těsto
- ořechová náplň: mleté vlašské ořechy, moučkový cukr (med), horké mléko, rum, skořice dle chuti
- na potření při tvarování: 1 bílek
- na potření před pečením: 1 vejce
„Babiččiny rohlíky, to jsou vlastně takové svatomartinské rohlíky. Akorát v babiččině pojetí mají svoje těsto, které jsem od ní i přejala, a mají také skvělé náplně. Vycházím ráda z jejích receptů. Babiččiny rohlíky jsou něco, co vždycky všichni milovali. A určitě se na ně posluchači můžou těšit v mé kuchařce,“ říká Eliška Hlaváčová.
Kdo umí péct plněné rohlíčky, už má asi představu, jak postupovat. „Když si představíte klasické svatomartinské rohlíčky, tak u nás se tomu říkalo prostě rohlíky. Maková, tvarohová, ořechová náplň. Miluju využívat ořechy z vlastní zahrady, kde máme spoustu vlašáků. Takže je zapracovávám úplně do všeho.“
„Tady používám těsto, které je kynuté, ale nekynuté – je na základě kvásku, ale nenechává se nakynout. Takže je potom takové křehké, ještě doběhne v troubě. Je vynikající,“ líčí cukrářka.
Z těsta vytvoříme kouli, rozválíme na placku, rádýlkem rozdělíme na osm dílů a ty naplníme. Zamotáme od konce do středu a pečeme.
A pokud máme také vlastní ořechy, připravíme z nich snadno náplň: vyloupané ořechy rozemeleme v mixéru a promícháme s horkým mlékem, cukrem moučkou, popřípadě medem a pro ovonění lze přidat rum nebo skořici.
Při tvarování potřeme rohlíky bílkem a před pečením už naplněné rohlíky rozšlehaným vajíčkem.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.