Francouzské madlenky
Dobrovolníci, kteří jezdí pravidelně pomáhat do pelhřimovské neziskové organizace Hodina H, jsou z různých zemí. Na čokoládové hodině předvedli recepty, které jsou u nich doma běžné. Ve Francii jsou madlenky velmi populární a oblíbenou sladkostí.
Vznikly prý v Lotrinsku, ve městě Commercy, kde je připravila chudá dívka pro krále. Některé zdroje tvrdí, že pro polského krále Stanislava, jiné, že pro Ludvíka patnáctého. V každém případě sladkost krále oslnila a dal jí jméno po oné dívce Madeleine, tedy Madlenka.
Mladá dobrovolnice z Francie se sice jmenuje Chloe, ale madlenky upekla skvělé!
Potřebujeme:
160 g hladké mouky
1 lžička kypřícího prášku
75 g rozpuštěného másla
2 vajíčka
85 g krupicového cukru
špetku soli
nastrouhaná kůra z citronu
3 lžíce vody z pomerančových květů
„Není to těžké, je v tom jenom mouka, mléko, máslo, cukr, vajíčka a to je vlastně všechno, je to vážně jednoduché. Na chuť se ale přidává jedna speciální přísada a tou je voda z pomerančových květů. Není to šťáva z pomerančů, z toho ovoce, ale z květů,“ směje se Chloe.
Do těsta se může přidat i lžička vanilkového extraktu a lžička nastrouhané citronové kůry, ale pozor – z dobře omytého citrónu.
Nejprve šleháme vajíčka s cukrem a špetkou soli do pěny, do ní vmícháme vanilkový extrakt, vodu z pomerančových květů a kůru. Nakonec postupně vmícháváme mouku a rozpuštěné máslo.
Na madlenky potřebujeme speciální formičky ve tvaru mušlí, ale dobře je zastanou i naše medvědí pracny. Chloe dodává, že uprostřed každé její madlenky je překvapení: „Když je těsto ve formičkách hodím do každé kostku čokolády.“
Pečeme dvanáct až patnáct minut a opatrně vyklopíme na mřížku. Před podáváním můžeme pocukrovat.
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
