Noc krásná. Příběh znovuobjevené koledy se z USA vrací do Humpolce

Jak ji operní zpěvák, Čechoameričan Stanislav Kotyza objevil? „Hrál jsem po večerech na varhany v humpoleckém kostele a já jsem byl samozřejmě zvědavý. V místnosti za kůrem stála stará almara, která patřila bratrstvu literátskému, což byla organizace, která se v 19. a na začátku 20. století starala o chrámovou hudbu,“ vypráví Stanislav Kotyza. „A já jsem tam našel takový starý notový papír, kde byla zapsaná melodie této koledy. Byl tam i letopočet z poloviny devatenáctého století a byl tam i podpis Jan Malát.“

Zazpíval a zapamatoval

Stanislav Kotyza si píseň ponechal, přehrál, zazpíval a zapamatoval. Brzy ji mohli slýchat i obyvatelé Humpolce. „To byl jen zpěvní hlas, tak já jsem k tomu připsal doprovod a zpíval jsem ji vždycky o Vánocích v Humpolci i v Kalištích se svou kamarádkou Hanou Krčilovou,“ vzpomíná dále operní pěvec.

Když v roce 1984 emigroval do Ameriky, získala píseň nové publikum. Tehdy přijel do Spojených států uvést své dílo v Carnegie Hall profesor akademie múzických umění a skladatel Juraj Filas, který u Kotyzů bydlel. Ten zapsaný zpěvní part koledy upravil a připsal k němu doprovod.

České centrum v New Yorku

Své posluchače si v letošním roce skladba našla díky Českému Centru v New Yorku. Jeho ředitel Miroslav Konvalina chystal přehlídku umu sklářské školy ze Železného Brodu a jejích skleněných vánočních ozdob. K tomu požádal Stanislava Kotyzu o vánoční hudební doprovod.

„Když mě můj přítel a skvělý šéf Českého centra Mirek Konvalina požádal o nějakou koledu, řekl jsem mu: Mirku, já ti zazpívám takovou koledu, žes to ještě neslyšel,“ směje se i na dálku Stanislav Kotyza. „Nacvičili jsme to s dcerou Kristinkou a natočili v našem obýváku doma. Vůbec mě nenapadlo, že skladba bude mít takový ohlas, dostali jsme spoustu mailů, takže hned jak se vrátím, zkusím najít ten původní manuskript a budeme ještě pátrat v pelhřimovském archivu po osudech jejího autora Jana Maláta,“ plánuje zpěvák.

Úspěch koledy spočívá v líhni hudebních talentů, kterou byly někdejší venkovské školy a jejich učitelé. „Z těch kantorů vzešla celá naše hudební kultura od Myslivečka, Stamice až po Dvořáka a Janáčka. Vznikalo to všechno na venkově zásluhou poctivých starých kantorů, jako byl Jan Malát a je z toho vidět, že máme v hudbě ohromný potenciál,“ uzavírá Stanislav Kotyza.