Na kamennou harfu se hraje mokrýma rukama. Podobně jako na skleničky
Tomáš Dufek z Dolních Radslavic na Žďársku vyrábí netradiční hudební nástroje. Jsou mezi nimi didgeridoo, různé bubínky a muzikoterapeutické pomůcky. V jeho dílně stojí i kamenná harfa.
"Říkám tomu kamenná harfa. Setkal jsem se s tím v Alpách u jednoho sběratele netradičních nástrojů," říká výrobce hudebních nástrojů Tomáš Dufek. Dva roky o tom zajímavém nástroji přemýšlel, a pak začal hledat vhodný materiál.
Jeho kamenná harfa má tvar válce a Tomáš Dufek s úsměvem přiznává, že základem byl polotovar na hřbitovní urnu z černě zbarvené žuly. "Ten kámen musí mít určité vlastnosti, musí rezonovat. Je to extrémně tvrdá hustá žula, která nemá trhliny a mikropóry," vysvětluje.
Kamenný válec je podélně prořezaný, a vznikla tak řada různě velkých lamel. Povrch je dohladka vyleštěný. "Já po tom nástroji jezdím mokrýma rukama. A to povrchové drhnutí je schopné rozrezonovat tu lamelu," popisuje princip vytváření zvuku.
Je v podstatě podobný hraní namočenými prsty na skleničky. Kamenná harfa Tomáše Dufka není naladěná. Nejde o hudební nástroj, spíš o něco, co člověka uklidní. "Člověk, který na to hraje, cítí tu rezonanci, soustředí se," dodává.
Praxí Tomáš Dufek zjistil, že nejlépe se na kamennou harfu hraje dobře promočenýma rukama. "Nejlíp se to rozehraje třeba po deseti minutách. Chvilku to trvá."
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
