Z řeznictví a bourárny masa je po opravě dům, který může využívat celá obec Herálec

Přímo na jejím břehu stojí dům rodiny Špačkovy, kterým procházela zemská hranice. Obec jej v uplynulých dvou letech zrekonstruovala, a to včetně náročných protipovodňových úprav, a nyní ho chtějí využívat pro veřejnost. Své prostory tam má společenský sál, obecní muzeum i knihovna.

8 fotografií

„Já mám dům pořád před očima tak, že tady u dveří seděla stará paní Špačková na schodech, zdravila kolemjdoucí, v oknech byly muškáty a vždycky se na každého smála,“ popisuje vzpomínku ze svého dětství Matěj Trávníček, místostarosta obce Herálec. Na terase domu ukazuje zemskou hranici: „Tvoří ji řeka Svratka, která protéká středem obce. My teď stojíme na moravské straně a přes řeku je už český Herálec.“ Vedle historického kamenného mostu je nová lávka pro pěší. „Ta lávka byla důvodem k tomu, proč se obec rozhodla dům koupit. Po jejím dokončení se řešily majetkové poměry, protože výstup na moravskou stranu vycházel přes pozemek tehdejších vlastníků, a nakonec jsme se dohodli na odkupu celého domu,“ vysvětluje.

Místostarosta obce Herálec, Matěj Trávníček|foto:Dáša Kubíková, Český rozhlas

Podle informací z jedné ze starších kronik stál dům na místě už v roce 1762. Poté jej vlastnila rodina Valenova. „Po nich je i pojmenován ten hlavní historický kamenný most, tedy Valenův most, na kterém je letopočet 1856, tedy polovina devatenáctého století. A jejich dcera byla paní Špačková.“ vysvětluje Matěj Trávníček. „Byl to dům živností. V přízemí měli bourárnu masa, řeznictví. Díky řece mohli získávat v zimě led, kdy ho rozbili a schovali do sklepních prostor.“

Prodejna řeznictví se nacházela v pravé části domu, úplně vzadu v té severní části pak byt majitelů. Ten teď po rekonstrukci čeká na nájemce. V domě zůstane zachován velký společenský sál s hostincem. Pod terasou je také prostor na venkovní posezení, a naopak nahoře v podkroví jsou prostory, které bude využívat obec. „Polovina je muzeum, kam si obec vystaví svoje historické artefakty, vzpomínky na sokoly, úspěchy hasičů a podobně. Když už lidé přijdou do restaurace a společenského sálu, tak abychom jim ukázali i spoustu naší historie, a zároveň je dostali do knihovny. To je druhá polovina podkroví. Když si půjčíte knížku a půjdete si potom sednout k mostu, budete poslouchat ševelení řeky, což je nádherné. Na to já se těším nejvíc,“ říká Matěj Trávníček s úsměvem.