Mlýn na Rokštějně původně zpracovával papírovinu. Sloužil i jako elektrárna

"Roku 1823 uzavřeli smlouvu papírník Josef Strniště, majitel papírny Přibyslavice, s Josefem Štěpánem," začíná vyprávění o mlýně Jan Coufal, potomek posledního mlynáře. V polovině devatenáctého století pohánělo mlýn vodní kolo, a na stoupách vznikala ze starých hadrů papírovina. "Převážela se k dalšímu zpracování do Přibyslavic, kde se vyráběl ruční papír na sítech," vysvětluje.  

Mouku ve mlýně pod Rokštejnem začal mlít dědeček Jana Coufala. "Roku 1908 tady zřídil mlýn na obilí," potvrzuje s tím, že on sám už mletí nezažil. "Já jsem se narodil v září roku 1958, a koncem roku ten mlýn byl uzavřen," dodává.

Ve třicátých letech minulého století byla ve mlýně dokonce i hospoda, kde se zastavovali turisté. Zajímavé ale je i to, že mlýn vyráběl elektřinu pro tři obce v okolí. "Do Střížova, Přímělkova a Panské Lhoty," upřesňuje Jan Coufal, a ukazuje mramorovou rozvodnou desku.

Francisova turbína, která poháněla mlýn, je dodnes funkční. Mlýn poháněla od roku 1912. Mlynáři ale byli připravení i na situaci, kdy v řece nebyl dostatek vody pro pohánění turbíny. "Tohle je motor, který byl poháněn dřevoplynem," ukazuje Jan Coufal, který se o všechny dochované technologie stará.

Ještě před nějakými třiceti lety byl například v provozu vodní trkač. "Čerpadlo, které dokáže na principu vodního rázu čerpat vodu do míst vyšších. Je to čistě mechanická záležitost," dodává.