K soudruhovi u mikrofonu se všichni otočili zády, vzpomíná první porevoluční starosta Havlíčkova Brodu Tomáš Holenda

První dny byly plné turbulentních změn a velké euforie. Dodnes u něj budí silné emoce, když vzpomíná na jednotu, se kterou se na Havlíčkově náměstí demonstrovalo: „My jsme tady v Brodě vymysleli takovou věc, že ten mikrofon na náměstí bude otevřený pro všechny. A že když se někomu nebude líbit, co ten řečník říká, tak že zvedne ruku. A když se mu to jó nebude líbit, tak se k němu otočí zády. A tady jeden soudruh z okresního národního výboru mluvil a celé náměstí se k němu otočilo zády. To byly chvilky opravdu úžasné,“ vzpomíná s dojetím.

Tenkrát nikdo nečekal, že se situace změní tak rychle. „Když jsme o tom s kamarády v Občanském fóru bavili, tak jsme mysleli, že dáme lidi do těch komisí a jenom budeme koukat soudruhům pod ruce. A pak tady pod vánoční stromeček na náměstí dávali lidi balíčky s nápisy jako Svobodu a Zpátky do Evropy a někdo tam napsal „Holenda na radnici“. Netuším, kdo to spískal, ale začali jsme si uvědomovat, že bude potřeba převzít ty otěže,“ usmívá se Tomáš Holenda, který se nejprve stal předsedou národního výboru, a až po přijetí zákona o obcích před prvními svobodnými volbami teprve starostou města Havlíčkův Brod.

Při vzpomínkách na první dny v úřadu si vybavuje některé naschvály, kterých se nové vedení dočkalo. „Třeba nám někdo otrávil akvárium, které tam v chodbě stálo. Nebo se ztratily nějaké věci z inventáře, to bylo taky zajímavé. No a taky jsme našli přihrádku plnou nejrůznějších vyznamenání za zásluhy o rozvoj Lidových milicí a další výkřiky té doby.“ Být starostou byla neocenitelná zkušenost. „Když se vám něco povede, nikdo vás nepochválí, ale když se něco pokazí, každý to hned rozmázne. Takže mám velké pochopení pro každého, kdo v komunální politice o něco usiluje,“ říká Tomáš Holenda.