Doba po Sametové revoluci byla hektická, bylo potřeba udělat spoustu věcí, vzpomíná žďárský básník

I když v Praze začala revoluce 17. listopadu, v menších městech se lidé k informacím dostávali později. „17. listopadu hrála v Hamrech skupina Garáž a my jsme byli na koncertě. 18. listopadu jsem byl v Praze na kurzu žurnalistiky. Já jsem to tam slyšel, ale vůbec jsem tomu nepřikládal vážnost,“ vzpomíná Vít Bohumil Homolka. Tehdy ho nenapadlo, že je to tak zlomová událost.  „Až 19. a 20. začali tady protestovat lidi na náměstí, tak jsem se do toho zapojil i já,“ dodává.

Vít Bohumil Homolka se také hned zapojil do politiky. „Kandidoval jsem za Občanské fórum,“ říká. To hlavní, co chtěl dělat, byla kultura. „V roce devadesát jsem založil Kruh nezávislé kultury. Začali jsme dělat koncerty. Dokonce pod tím Kruhem nezávislé kultury zkoušely čtyři hudební soubory,“ dodává s tím, že tehdy měli představu, že se může všechno.

V devadesátých letech byl Vít Bohumil Homolka nějaký čas i městským radním. „To byla doba, kdy byly neustále nové zákony, nové vyhlášky, privatizace bytů, byla to strašně hektická doba,“ říká. Politika ho ale v žádném případě nezměnila. „Pořád jsem chodil v tričku s potiskem. Já jsem si koupil oblek až na návštěvu Václava Havla, když byl tady ve Žďáře. Do saka mě dostal až Havel,“ směje se.