Houbové řízky

Jak trochu zaprší, zarytí houbaři vybíhají na svá oblíbená místečka a hledají. Z hub se dá upravit velká spousta jídel, dochutí nám polévky, omáčky, dají se nakládat, sušit a mnoho dalšího. Když jsem se ptala havlíčkobrodského mykologa Jaroslava Kocmana, jaké jídlo má nejradši, daleko pro odpověď nešel. „Pro mě takové to královské jídlo byly od malička houbové řízky,“ vzpomíná.

I dnes, když se najdou vhodné houby ke smažení – bedly, růžovky, holubinky nebo vůbec nejlépe pořádně velké pravé hřiby, dává si je v klasické úpravě a nám je doporučuje také.

čerstvé houby
sůl
polohrubá mouka
rozšlehaná vejce
strouhanka
olej na smažení

„Pokud mám ideální houby, třeba hřiby, tak je nakrájím na půl centimetrové až centimetrové plátky, které se nasolí, a až se ta sůl vpije, obalí se v mouce. Přišel jsem na to, že hladká mouka se hodně matlá, že je lepší polohrubá,“ doporučuje Jaroslav Kocman. „Dále už je to klasika – vajíčko a strouhanka a řízek se osmaží.“

Smažíme dozlatova a kdo má fritovací hrnec, může jej zapojit do přípravy oběda také. My si dáváme k houbovým řízkům normálně bramborovou přílohu a někdy i tatarskou omáčku, však to znáte, ale Jaroslav Kocman nejraději mlsá samotné.

„Pokud by těch řízků bylo málo, třeba jenom pět šest na talíř, tak je k tomu asi potřeba i nějaký brambor, ale nejlepší když je těch hub hodně, tak si člověk pochutná jen na těch řízcích, jen s trochou chleba, to je asi potřeba to mastné chlebem zajíst,“ uzavírá mykolog.

autor: dak