Eva Melmuková se sice narodila v Římě, ale srdcem patří na Vysočinu

Když se v roce 1932 malá Eva narodila, byl to doslova zázrak. Její otec tehdy pracoval v Římě, v mezinárodním zemědělském ústavu a rodina tam žila s ním. „Maminka měla jedenáct let přede mnou potrat dvojčat chlapců, potom byl bratr, který zemřel jako kojenec. Takže naši už to vzdali,“ vzpomíná Eva Melmuková. Od rodičů se dozvěděla, že porod probíhal v nemocnici německé diakonie. Kromě německých diákonek a českých rodičů se ho účastnila italská porodní asistentka, francouzský lékař a švédský kmotr. „Všichni čekali, až to dítě mezinárodně zařve,“ směje se dnes Eva Melmuková.

Jihlavské mrazy Evu Melmukovou uzdravily

Malé Evě v Římě nesvědčilo podnebí a lékař rodičům řekl, že pokud ji chtějí zachovat, musí jet pryč. Už v lednu roku 1933 si tak Eva užívala mrazivých procházek v jihlavských ulicích. „Já byla do tejdna zdravá!“ vzpomíná Eva Melmuková. Bydleli tehdy u prarodičů v ulici Matky Boží. Dědeček měl v domě vedle brány pekařství. Dnes je v tom místě cukrárna. „Jeden pokojík jsme měli pro nás, ale já jsem nejradši chodila do dědečkova kamrlíku, to bylo směrem do dvora, poněvadž jako pekař musel být v noci vzhůru, ve dne chtěl mít pokoj, tak ten kamrlík byl úplně stranou,“ říká Eva Melmuková.

Ať už člověk dělá jakoukoli činnost, tak se má dělat pořádně

Na dědečkovu poctivou práci vzpomíná do dnes. Rohlíky musely jít zákazníkům rovné a nepoškozené, Jihlavanům umožňoval ve své pekárně péct vlastní donesené pečivo a mluvilo se česky i německy. V Jihlavě tehdy žili Češi vedle Němců a Židů. „A to mě dědeček naučil. Ať už člověk dělá jakoukoli činnost, tak prostě, jako řemeslo se má dělat pořádně,“ říká Eva Melmuková. Myslela na to i tehdy, když jí režim nedovolil vykonávat činnost farářky. Každou práci dělala poctivě.

Jihlavu vidí Eva Melmuková pořád takovou, jako byla v době jejího dětství

I když už na základní školu chodila Eva v Praze, kam se museli stěhovat za otcovou prací, do Jihlavy se stále vraceli. Bylo to místo jejích dětských her. Ještě teď, když se Eva Melmuková prochází ulicemi Jihlavy, vidí ji tak, jak vypadala tehdy. „Prošli jsme hned kolem hradeb, došli jsme k Reform kinu, teď jsme šli přes ten kdysi dávno morový hřbitov, dnes park, no, a tam dole, když se prošlo pod tratí, tak tam byla plovárna,“ popisuje cestu od domu směrem kolem dnešního kina Dukla, dolů Smetanovými sady kolem autobusového nádraží až k místu, kde dřív opravdu byla vyhlášená plovárna. Dnes je tam u řeky sportovně relaxační centrum Český mlýn.

Práce Evu Melmukovou držela v Praze, západních Čechách i jižních Čechách, nakonec se přece jen vrátila na svou Vysočinu.