Churros
Kdo rád navštěvuje nejrůznější food festivaly a ochutnává speciality z celého světa, už si určitě aspoň jednou dal churros – tyčinky z těsta, osmažené a obalené v cukru se skořicí, které se pak namáčejí do rozpuštěné čokolády nebo jiné sladké omáčky.
- 250 ml vody (nebo mléka)
- 50 g másla (oleje)
- 2 lžíce cukru
- Špetka soli
- 200 g hladké mouky
- 2 vejce
- Olej na smažení
- Skořice a cukr na obalení
- Rozpuštěná čokoláda
Na Futrování na Farských do Žďáru nad Sázavou zavítali také Los Churros, kde sladké tyčinky smaží Michal Řimsa. Toho jsem se také ptala na jejich původ: „Churros pochází úplně původem z Portugalska, kde to mívali čistě jenom osmažené bez cukru, bez omáčky. Tak jako my máme rohlíky, pečivo, k vajíčku, tak oni to tam měli přesně na ten způsob, že to jakoby nahrazovalo pečivo. Potom se to dostalo do Španělska, kde to předělali do sladké verze čistě s cukrem, a pak se to ještě převezlo do Mexika, kde z toho udělali sladkost i s těmi čokoládami a karamely, ale v Mexiku to plní dovnitř. No, pak se to dostalo zpátky do Španělska, kde si to namáčeli čistě jenom do omáčky, která je bokem.“
I my si můžeme sladké tyčinky udělat doma – pokud umíte odpalované těsto – voda, olej, cukr, sůl a nakonec mouka, zbytek už je jednoduchý. Těstem naplníme cukrářský pytlík, kterému nasadíme širokou zoubkovanou špičku a protláčíme těsto po rovných kouscích přímo do rozpáleného oleje. V Los Churros mají pomocníka: „Máme stroj dost podobný jako plnička klobás. Akorát, že místo náustku do elka máme jenom rovný směrem dolů, takže ve finále nám gravitace pomáhá k tomu, aby ty tyčky byly takhle rovné,“ dodává Michal. Po vytažení z oleje, když jsou osmažené dozlatova je obalíme v krupicovém cukru smíchaném se skořicí a k nim si rozpustíme čokoládu – může být mléčná, hořká, bílá, smíchaná se smetanou, co vám chutná nejvíce.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.