Brtnický morový průvod má 240 postav. Jsou mezi nimi jak zástupci zámeckých pánů, tak řemeslnických cechů
Brtnicí na Jihlavsku projde 30. a 31. srpna morový průvod, tradice, která je od roku 2016 zapsaná na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina. Kostýmované části průvodu se účastní více než dvě stovky postav. Původní církevní tradice je stará už 310 let!
Největší morová rána, která Brtnici postihla, přišla v roce 1715. „Začala v květnu a trvala přes třicet týdnů. Skončila v prosinci na den svatého Rocha," říká hlavní organizátor morového průvodu Petr Štěpán. Tehdy zemřelo sto osmdesát tři lidí, nemocných bylo na osm set. Brtnice měla tehdy asi dva tisíce obyvatel. Od té doby lidé každoročně putovali v děkovném průvodu k soše svatého Rocha, která stojí na mostě na náměstí. V roce 1926 pak vznikla tradice kostýmovaného průvodu, který se s tím církevním na mostě setkával.
Kostýmovaný průvod chodil nepravidelně, až v poslední době začala pravidelná pětiletá frekvence. „Když jsem to přebíral, tak tam bylo kolem sto čtyřiceti postav a teď máme dvě stě čtyřicet," říká Petr Štěpán s tím, že průvod má část zámeckou, ve které samozřejmě nechybí kníže s kněžnou, a část, ve které jdou mimo jiné zbrojnoši, ceremoniář, zástupci řemeslnických cechů a nechybí samozřejmě postava moru. „A Collaltové jdou pěšky! Na žádných koních, v žádném kočáře. Jdou pěšky, protože je to děkovný průvod dodává Petr Štěpán.
„Je to taková specifika Brtnice, každý rok v sobotu o půl osmé večer se chodí k morovému kříži. Už je tma, zvoní robotníček, v devět hodin máme zpívání ponocného z kostela. V neděli v deset hodin je průvod z kostela k soše svatého Rocha, a jednou za pět let se k tomu přidá ten kostýmovaný průvod," popisuje Petr Štěpán.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
