Na chovatelských výstavách záleží i na délce králičích uší nebo mohutnosti holubí hrudi. Slepičí kráse pomůže fén
Králíci, slepice nebo holubi nemusí být jen pochoutkou na pekáči. Zajeli jsme na výstavu do Puklic na Jihlavsku a zjistili jsme, že vyšlechtěné výstavní kusy nenajdete v obyčejných králíkárnách, a že i slepice občas potřebují kadeřníka.
Už od roku 1990 je předsedou puklických chovatelů Pavel Novotný. "Jsme nejmenší organizace v okrese, a myslím si, že i v republice," říká s tím, že členy jsou čtyři dospělí a dvě mladé chovatelky. Na okresní výstavu ale přijeli chovatelé z širokého okolí a je na co koukat. Králíci, holubi, slepice, kohouti, ale i krocan, husa nebo kachny prošli posouzením odborníky a jejich hodnocení visí na jednotlivých klecích. "Tady má napsaný: velmi dobrý typ, uši dvanáct celých osm, což je paráda," čte na oceňovacím lístku stříbrošedého králíka Pavel Novotný.
Vystavená zvířata jsou vyšlechtěná, a chovatelé si je často vozí i ze zahraničí. Někteří holubi mají kudrnatá křídla, slepice se pak ztrácejí v načechraném peří. "To jsou hedvábničky. Chovatelka je koupe psím šampónem a pak je fénuje," říká Pavel Novotný a ukazuje na další zvířata. Sám chová už od roku 1978 králíky a přiznává, že na pekáč se takové výstavní kusy nedostanou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
