Africká kaše Fufu
Dnes si v dobrotách ani tak nepovíme recept, jako spíše pootevřeme okénko do exotické kuchyně, ať se dozvíme, co všechno jedí lidé v dalekých zemích. Přiznám se, že když mi spisovatelka Iva Pekárková vyprávěla o středoafrické kuchyni, musela jsem si jít některé potraviny vyhledat do chytrých knih, protože jsem o nich neslyšela.
Třeba takové jamy – to je přitom potravina, kterou se živí stamiliony lidí v tropickém pásu – od Afriky, přes Indii, Malajsii až po Filipíny. Jsou to hlízy tropických lián, kterých existuje velká spousta druhů, a také se na různé způsoby upravují. Přidávají se do sladkostí, vaří se z nich pivo, smaží se i pečou.
Na návštěvě v Nigérii zjistila Iva Pekárková, že tam je nejoblíbenější kaše fufu – protože dokáže zasytit na dlouhou dobu. „Fufu je hustá kaše, která se jí jako příloha. Jsou to vařené drcené jamy. Jamy se musí uvařit, roztlouct v hmoždíři, přidá se tam troška vody a vznikne klasické západoafrické fufu. Oni jí říkají kaše od šesti do šesti, protože člověk si dá v šest ráno fufu a může pracovat až do šesti do večera a nemá hlad. Afričané často říkají, že jim rýže nestačí, chleba už vůbec ne, zatímco fufu jim žaludek zaplní a nemají hlad dvanáct hodin,“ vypráví Iva Pekárková.
Jamy se ale pokaždé musí zpracovat tepelně, protože jinak jsou jedovaté. Z některých druhů se dokonce vyrábějí prostředky na hubení hmyzu. Pokud se ale jam oloupe, uvaří a rozdrtí, vznikne tak velmi výživné těsto – a kdybyste se někdy náhodou nachomýtli k tomu, že vám kaši fufu dá někdo ochutnat, tak nám pak dejte vědět, jaká byla.
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
