Zeď, zábradlí, střecha, schody. Pro jihlavské parkouristy není žádná překážka nepřekonatelná

1. červen 2018

V tělocvičně jihlavského sokola se několikrát týdně přeskakují překážky tím nejdivočejším způsobem. Sportovní disciplína zvaná parkour vznikla před lety ve Francii a svou oblibu si našla i mezi mladými lidmi u nás: „Zakladatel parkouru je David Belle, který jej kdysi definoval jako pohyb, který překonává překážku z jedné stany, na druhou vlastním stylem,“ vysvětluje trenér Antonín Musil.

„Později se k tomu začaly přidávat akrobacie jako v gymnastice. Jeho táta byl hasič, a David měl díky němu chuť taky přeskakovat ze střechy na střechu, lézt na stěny, aby před sebou neměl žádnou zábranu, a za čas ho to tak chytlo, že to začal propagovat,“ vypráví dále.

Skupina nejzkušenějších parkouristů skáče salta na koberci i na žíněnkách, leze na bradla a skáče, s rozběhem překonává vysoké překážky. „Nechceme se někde venku rozbít o beton, tak to musíme nejdřív pořádně natrénovat v tělocvičně. Až se budeme cítit bezpečně, tak s těmi skoky půjdeme ven,“ říká dále trenér. Na tréninku je vždy potřeba se nejdříve pořádně rozcvičit, aby byly protažené a prohřáté svaly, připravené na skoky. Během tréninku je důležité i posilování, je potřeba se pořádně zpevňovat.

Netušili jsme, že o parkour bude takový zájem

Do jihlavské sokolovny se parkour dostal oklikou. Antonín Musil s bývalým kolegou nejdříve netušili, že by o tuto disciplínu byl takový zájem. „Zčásti jsme to vyučovali v rámci gymnastiky, protože nás bylo pár, a jak jsme se začali rozvíjet, tak jsme si ukousli kus hodin pro samotný parkour,“ usmívá se.

Sokol Jihlava poskytuje asi osmi desítkám mladých parkouristů perfektní zázemí, chválí Antonín Musil: „Spolupráce se Sokolem je výborná, dal nám k dispozici veškeré překážky, dokoupil všechno, co jsme potřebovali, dovezli velké parkourové dřevěné překážky, velké matrace, takzvané duchny, vyšli nám vstříct se vším všudy.“

Nepřeceňovat síly!

Parkouristy nejčastěji uvidíme při venkovních akcích a podílejí se i na natáčení klipů nebo filmů. Dopady a doskoky musí být měkké a to chce cvik a podle trenéra i zdravý odhad vlastních schopností: „Pokud to člověk zvládá a nepřeceňuje svoje síly, tak to nebezpečné není. Když se stane nějaký úraz, tak je to většinou vymknutý kotník nebo natažený vaz v koleni. Sám jsem měl vymknutý kotník. Nemělo by se potom tři měsíce skákat, ale u nás je to těžké vydržet,“ směje se Antonín Musil.

autor: dak