Ve Ždírci nad Doubravou zpracovávají dřevo už 150 let. Lesy jsou všude kolem a přepravě dřeva pomohla železnice

Na pilu se dalo dřevo snadno dopravit a naopak hotová prkna a fošny zase naložit a odvézt tam, kde byly potřeba. Původní parní pilu nahradily novější nástroje, a dnes mají ve Ždírci jednu z nejmodernějších hal na světě.

"K nám se běžně za rok dostane kolem miliónu kubíků dřeva z lesa ve formě jehličnaté kulatiny. Tu přebereme, odkorníme, přesuneme do pořezové linky, kde vznikají prkna, fošny, které dokážeme vysušit, hoblovat, nastavovat a lepit. Nemáme tady jen tu základní výrobu, ale i přidanou hodnotu, to znamená, že od nás odjíždí z 80 - 90 % výrobek už ke koncovému spotřebiteli, a ne k dalšímu zpracování," vysvětluje František Vícha, jednatel společnosti Stora Enso, která dnes původní ždíreckou pilu vlastní.

Jedním z výrobků jsou CLT masivní dřevěné panely, které patří mezi nejnovější trendy ve stavebnictví s vlastnostmi lepšími, než mají ocelové konstrukce. Po skončení zkušebního provozu moderní výrobní haly, by se zde měly vyrobit tyto panely ze 120 000 kubíků dřeva. Jaké byly začátky zde na pile, si František Vícha představuje jen těžko. "V tom roce 1873, to byla ještě parní pila," směje se.

"Prvních sto let se toho tady moc nezměnilo," myslí si někdejší zaměstnanec pily, milovník historie a spoluautor knihy o historii zpracování dřeva ve Ždírci Josef Němec.

"Měnila se postupně jen doprava dřeva sem, až kolem 30. let sem začaly vozit dřevo náklaďáky, ale ještě já pamatuju, kdy to sem tahali koně, shodili dřevo z fůry a zbytek se dělal všechno rukama. Trvalo to skoro sto let, než sem přišly vozíky, jeřáby a podobně," vzpomíná.

Z původních asi 50 zaměstnanců jich je dnes o tisícovku více. Areál má dnes na třicet hektarů a původní domky musely ustoupit. "Nestojí ani dům, kde jsme dvacet let bydleli, ani nic ze staré pily. Ale já když jdu kolem, tak to tady pořád vidím," uzavírá pamětník.