Ve Lhotkách u Meziříčí stojí unikátní lesní betlém. Místo Ježíška tam je krmivo pro zvěř

19. prosinec 2024

Takový betlém zatím nikdo nevytvořil. Místo postav svaté rodiny, tří králů, pastýřů a zvířat z chléva sedí na kousku vysočinské krajiny místní zvířata a ptáci.

Zdenka Poláková z Lhotek u Velkého Meziříčí si jej vymyslela a postavila na své předzahrádce. Z mírně vyvýšeného pódia pokrytého kmeny, pařezy a přírodninami se na kolemjdoucí dívá čtyřicet figurek zvířat v životní velikosti. Figurky jsou z odolného a mrazuvzdorného materiálu, takže vydrží i studené vysočinské zimy.

Praxe z práce pro děti v muzeu

Zdenka Poláková pracovala léta pro dětské muzeum v Moravském zemském muzeu v Brně. Z chystání výstav pro děti má v krvi stále chuť něco je naučit, něco jim ukázat. Když před několika lety našla na prodej krásnou laň, ta se stala základem budoucího betléma.

„Já jsem to brala jako akci, která má potěšit děti, potěšit všechny lidi, a má přinést něco zvláštního, pěkného a myslela jsem si, že tady vznikne taková tradice, která nás třeba přivede až do Pelhřimova mezi ostatní rekordy,“ usmívá se.

Pomáhají jen přátelé

Zdenka Poláková se pouští každý rok do práce sama, jen s pomocí rodiny a přátel.

„První rok se mi podařilo sehnat sedm zvířat. Aby to bylo zajímavé, tak jsem chtěla jen zvířata, která žijí na Vysočině, a navíc se tady vyskytují v zimním období. Viděla jsem na prodej některá opravdu krásná zvířata, ale pro mě bohužel finančně nedostupná, jsem důchodce, nedá se nic dělat,“ posteskne si paní Poláková.

Práce na celý rok

Lesní betlém se pro ni stal už celoroční prací i zábavou. V průběhu roku shání zvířátka, dělá si plán, soupisy materiálu, k podzimu potom sbírá přírodniny – mech, šišky, kameny, pařezy. V krmelci neleží malý Ježíšek, ale to, co zvířátka ocení v zimě nejvíce, totiž seno a kaštany.

U čísla popisného 16 chtějí první nedočkavci nakouknout pod plachtu, kde se betlém chystá už od listopadu, a malé i velké kolemjdoucí lesní betlém potěší každý rok od prvního adventního víkendu až do Hromnic.

„Občas přes okno zaslechnu většinou až dojemné reakce, když nějaké dítě říká: maminko, to je krása! Nebo když rodiče odnášejí plačící dítě, které by tady ještě chtělo být,“ usmívá se Zdenka Poláková.

Spustit audio