Václav Lindl: Soustruh Toník mi pomáhá vyrábět africké bubny
Rodinný domek ve Vysoké u Havlíčkova Brodu skrývá dílnu, v níž vznikají rytmické hudební nástroje - perkuse. „Na to není moc prostoru potřeba, stačí obývák nebo malá dílnička,“ usmívá se Václav Lindl. Začínal s dlátem, potom přidal motorovou pilu, dokonce elektrickou pilu, vyřezával, jak to šlo, až si nakonec si pořídil prvorepublikový soustruh.
„Říkám mu Toník,“ směje se. Po drobných úpravách soustruh dokáže z kmene vykroužit i poměrně velký pravý africký buben djembe.
V Evropě se dělají tvrdší menší bubny, které dobře zní a není na ně potřeba ani žádné dřevo afrických stromů. Podle Václava Lindla je nejdůležitější to, aby bylo dřevo dost tvrdé. Používá dub, buk, javor, jasan a nejměkčím dřevem je bříza. „Ta, když vyschne, tak pěkně vytvrdne,“ dodává muzikant. Jako blána je na bubínek ideální kozí kůže, a ta je stejná jak v Africe, tak u nás. „Afričané původně používali antilopí kůži, ale postupně přešli na kozí. Tu používají ve velkém. U nás také není problém kozí kůži sehnat, kozích farem je kolem docela dost.“
Vymyslet se dá i úplně nový nástroj
Rytmus nevydávají jen bubny, ale i všelijaká chřestidla, dřevěné tyčky, malé bubínky bonga a další. V dílně Václava Lindla ve Vysoké vznikají i šejkry. Do překližkové krabičky o něco větší než krabička od lentilek se nasype cokoli, co chřestí – kamínky, hlohové plody nebo plastové kuličky. Dvě dřevěné tyčky zvané klave samy o sobě moc nezní, ale s vyhloubenou mističkou, která se drží v dlani, se vytvoří rezonátor, a už to duní.
Velice oblíbený je poslední dobou nástroj zvaný cajon. „Cajon je taková bedna, ono i v překladu to španělsky znamená bedna. Hráč na tomto nástroji latinsko amerického původu sedí a bouchá pod sebe. Přední straně se říká hrací deska a úderem struny o desku rezonují,“ vysvětluje Václav Lindl. Nedávno ho napadlo zkombinovat dva nástroje – bubínky zvané bonga, které vydávají dva tóny s cajonem. Nový nástroj hybridcajon teď umí tři tóniny a zní nově a jinak.
Rytmus baví každého
Když se otevřely hranice, začal sem proudit vlivy světové hudby, hodně nadšenců naopak odjelo do světa zkoumat takzvanou world music, a tak se brzy u ohňů kromě kytar začaly ozývat i bubínky, chřestítka a další perkusní nástroje. Rytmus baví hlavně děti, takže na perkuse se hraje hodně ve školách, základních uměleckých školách, a v kapelách všech žánrů: „Byl tady u mě muzikant z jedné country kapely, a tomu už se nechtělo tahat s sebou na turné bicí. Tak si u mě objednal cajon a byl nadšený,“ uzavírá Václav Lindl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
