V Novém Veselí předali dědečkové a babičky zahradnické zkušenosti svým vnoučatům ve školce

Školní zahrada u školky musí uchvátit každého – je členitá, nápaditá, přírodní a děti toho hodně naučí. Mají tu hmatovou stezku, pocitový chodník, hmyzí hotel, paletové záhonky, domeček babky kořenářky, prolézačky a spoustu dalších věcí. Je výsledkem práce tamních učitelek s dětmi, jejich společného nadšení i výpomoci od zkušenějších členů rodiny.

Jarní úklid bude rychlejší

„Podařilo se nám skloubit dva projekty, ve kterých jsme přihlášeni,“ říká vedoucí učitelka Monika Kovalská. Jsou to Malý zahradník a program Skutečně zdravá škola. Ten druhý má na jaře v plánu zapojit seniory do Týdne s prarodiči na školních zahradách, aby babičky a dědečkové nabídli své zkušenosti a dovednosti a sdíleli je s dětmi. „Právě to se nám hodilo, protože po zimě zahrada nutně potřebuje úklid a přípravu na jaro,“ dodává se úsměvem.

Děti se s prarodiči pouštějí do práce na různých místech. V maringotce uklízí babička Alena s vnoučkem Honzíkem. „Podívejte, co je tady práce, to by sami nezvládly. Už jsem v důchodu. Sice pořád chodím do práce, ale nedělá mi potíže se zapojit, když je to potřeba,“ říká a vymetá prach z domečku. Děda Tomáš přišel i s berlemi: „Co zvládnu, s tím pomůžu. Takový ty lehčí práce, co člověk svede. Ale nemůžu přece pořád ležet doma, ne?“

„S vnoučaty už má člověk na zahradě mnohem víc trpělivosti, než když měl vlastní děti,“ říká se smíchem další babička. „Tehdy jsme je odehnali, že si raději všechno uděláme sami.“ Teď ale vnoučatům s radostí ukazují, co se jak dělá a pomáhají jim. Dvojice Božena s Bohumilem vzpomínají na své dětství: „Za nás ani školka nebyla. Až potom měšťanka, ale kdepak svačiny a jídlo, nic jsme neměli. To tady dětem výborně vaří,“ chválí si školku. Přijít museli: „Vnuk za námi pořád běhal, jestli přijdeme a v kolik, že musíme, je to takový rodinný dirigent,“ smějí se oba.

Příště si na zahradě zahrajeme

Dopoledne uběhlo jako nic. Na děti, které vracejí nářadí, čeká oběd a senioři se mohou občerstvit u ohně pod střechou. „Moc vám všem děkuju, že jste přišli a pomohli nám. Je to super, udělali jsme velký kus práce,“ chválí na závěr Monika Kovalská všechny brigádníky. „A příště, až přijdete, tak už si zahradu užijeme jinak. Budeme hrát hry našich prarodičů!“ Nakonec bere do ruky kytaru, aby si děti s babičkami a dědečky společně zazpívali.