Plukovník Josef Švec bojoval za první světové války v ruských legiích. Za druhé světové války musel jeho pamětní desku schovat statečný železničář

Když se několikrát stalo, že odmítli poslušnost, plukovník Švec spáchal sebevraždu. Jeho životní příběh probereme podrobněji v červenci, teď nás zajímá pamětní deska na jeho rodném domě v Čenkově.

Už v roce 1920 se objevila myšlenka umístit na Švecův rodný dům v Čenkově desku. Vzešla od sokolů a místních. 15. května 1921 se konala veliká slavnost odhalení desky. Kromě sokolů a legionářů se zúčastnili taky generálové československé armády nebo Švecův spolubojovník Karel Kutlvašr a Rudolf Medek.

Připomínka slavného legionáře ale nevisela v Čenkově příliš dlouho. Ani ne dvacet let. Potkal ji stejný osud jako mnoho jiných památníků. Za druhé světové války se stejně jako za té první sbíralo všechno, co bylo kovové. A tak v srpnu 1940 došlo i na bronzovou desku plukovníka Švece. Jenže. Naštěstí si jí v jednom vagóně na jihlavském nádraží všiml polenský železničář Antonín Jedlička. Odnesl ji z vlaku a v bedně poslal na svoji adresu do Polné. Doma ji zakopal pod okny a do oranice nasázel lilie.

Brzy se přišlo na to, že pamětní deska Josefa Švece z vlaku zmizela. Hledalo se, vyšetřovalo, kontrolovalo. A na nic se nepřišlo. Mimochodem ani manželka statečného železničáře nevěděla, co jim leží pod okny za poklad.

5. května 1945 Antonín Jedlička desku ze země vyndal a vyčistil. A v září 1945 se znovu objevila tam, kde byla původně - v Čenkově na domě č. popisné 19.