Vánoce za první světové války

27. prosinec 2014

Poslední letošní Kronika Vysočiny nám nabídne vánoční menu z časů první světové války: guláš a brambory a jako dezert vdolky s mákem - to místo vánočky. Jestli vás zajímá, proč se nesměly péct vánočky a kolik vlastně v časech války stály, čtěte dále.

Zkusme si představit, jak asi prožívali Vánoce naše babičky a dědové před sto lety. Hned ty první válečné Vánoce se konaly sbírky pro vojáky v poli. A na ty druhé zase úřady zakázaly pekařům, aby pekli vánočky. Na Štědrý den si tak lidé dopřávali guláš a brambory a místo vánočky vdolky s mákem.

Vánoce za války bývaly smutné. Otec rodiny, někdy i synové byli kdesi daleko a zprávy od nich chodily jen jednou za čas, jestli vůbec. Nebylo co jíst, takže štědrovečerní stoly byly prázdné.

Na první válečné Vánoce se uspořádaly sbírky pro ty, kteří museli trávit svátky na frontě. Podle polenského kronikáře lidé dávali ve velkém hlavně zimní oblečení: svetry, rukavice, ponožky nebo třeba podvlékačky. Ale taky něco na přilepšení: cigarety, kilo a tři čtvrtě čokolády, cukr, čaj a kakao.

Další válečné Vánoce - ty v roce 1915 - byly už ve znamení velkého šetření. V tom roce zavedli lístky na mouku, pekaři nesměli péct rohlíky a koncem roku úřady zakázaly dokonce i vánočky. Pekaři nesměli vánočky vůbec vyrábět, ale dokonce nemohli ani strčit do rozpálené pece vánočky, které by si tam hospodyně přinesly, jak se to před sto lety dělávalo. V roce 1916 už platily i lístky na cukr, mléko a tuky, takže vánoční pečení už bylo opravdu jen snem.

Svátky narození Ježíška i oslavy konce roku byly skromné a tiché. Některé rodiny měly smutek, protože jim někdo z blízkých padl na frontě. Jako ozdoba se častěji než stromečky objevovaly větvičky ve váze. Svíček bylo málo, takže se moc nesvítilo. Ulice byly tmavé, protože se šetřilo i na veřejném osvětlení. A velký strom na náměstí? Poprvé se objevil až po válce na brněnském náměstí.

Když se ještě vrátím k pečení - kdosi v roce 1917 spočítal, že tříkilová vánočka by teoreticky stála 71 rakouských korun a 50 haléřů. To byla obrovská suma. A připomínám - teoretická - protože mandle, máslo, cukr a hrozinky - to byste v 17. roce těžko sehnali. A pro srovnání v roce 1913 - to znamená poslední mírové Vánoce - stála stejná vánočka dvanáctkrát méně, jen necelých šest korun.

A jak se slavily svátky v poli? Neznámý pisatel Zápisků z doby války, které se našly v Růžené na Jihlavsku, píše: „Na Boží Hod sme měli k obědu kuláš a brambory, pekaři nám upekli z té mouky, co sme zašetřili vdolky, jenž byli spovrchu posypaný mákem a cukrem. K vánočce se to přirovnávat nemohlo, ale přeci sme všichní mínili, že se máme lepší, jak naši doma.

autor: Petra Emmerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.