Mrazy, že pomrzli i vrabci na střeše

14. prosinec 2014

Zblízka se pojďme podívat na život na Sibiři v době války. Jak si Češi v zajateckých táborech krátili dlouhou chvíli a co se jedlo v obyčejných ruských rodinách? Právě na Sibiři trávili válku vojáci zajatí na východní frontě. Čekaly je tuhé mrazy, i mínus čtyřicet stupňů, a chudý jídelníček: zelí stokrát jinak od rána až do večera.

Jak se žilo českým vojákům na Sibiři, si ukážeme na příkladu Václava Poláčka. Psal si totiž deník a jeho zápisky vydal jako knížku vnuk Jaroslav Poláček.

Václav Poláček byl kovář z Hojkova na Jihlavsku. Do armády musel už na první výzvu - po svaté Anně v červenci 1914. V září se jeho jednotka vzdala Rusům a pak se dostal vlakem do zajateckého tábora v Krasnojarsku, kde žilo na 8 tisíc mužů.

Už v říjnu byl na Sibiři krutý mráz, že venku není možné vydržet. Na prvního listopadu - svátek všech svatých - dokonce zmrzli vrabci. A na Tři krále změřili mráz 47 stupňů pod nulou. Není divu, že se topilo i v kostelech. Sníh začal tát až v půlce dubna a jarní práce na polích začínaly na Sibiři obvykle až v polovině května.

Kromě zimy a hladu trápila zajaté Čechy taky nuda. Celé dny seděli v barácích a přidělenou práci měli brzo hotovou. Přes zimu byla okna zamrzlá, takže v místnostech ještě byla tma. Proto se hrály všechny možné hry - od karet až po člověče, nezlob se. Ti muzikálnější zakládali nejrůznější pěvecké sbory nebo hudební skupiny. A nástroje? Jakousi trubku si vyrobili z březové kůry a nožem vyřezali klarinet a dokonce basu. Jinde se zase pokusili o housle.

Ze života zajatce v Rusku je zajímavý i další moment. Kromě zajateckého tábora poznali taky život v ruských rodinách - často je totiž přidělovali na práci v hospodářství. Stejně to chodilo i u nás: zajatci pomáhali tam, kde chyběla mužská ruka. Václav Poláček třeba strávil několik měsíců u jednoho mužika v malé sibiřské vesničce. Přišel tam zrovna v době půstu, takže maso, mléko, vejce nebo máslo byly zapovězené potraviny. Naopak zelí, kterému Rusové říkali kapusta, se jedlo už od rána. Vařené, v polívce, omaštěné konopným olejem. K tomu chleba a neslazený čaj. Cukr se totiž neházel do hrnku, ale přikusoval se.

Čeští vojáci nepřestávali doufat, že se už brzo z Ruska dostanou do Francie. Někteří to stihli, jiní se ze Sibiře dostali až v 19. nebo 20. roce. A pak je čekala dlouhá cesta kolem světa domů. Někteří obepluli Asii, většina přeplula přes Tichý oceán, potom Panamskou úžinou do Atlantiku a odtud buď do Středozemního moře, nebo horní cestou přes Hamburk. Ale o tom už jsme v Kronice Vysočiny vyprávěli.

autor: Petra Emmerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...