O tom, že chce být spisovatelkou, měla jasno už v 11 letech
Michaela Vaščíková je beznadějná romantička, kterou občas přepadne takzvané záchvatové psaní. Svoji knihu Lvice v erbu krále četla 35x a měla ji napsanou za měsíc. Doma má už napsaných dalších asi 5 knih. Jediné, co ji zdržuje je proces vydávání a propagace.
„Jestli si to dobře pamatuji, bylo mi zhruba 10 let, když jsem si od maminky vyprosila knížku. Maminka byla samoživitelka a měli jsme málo peněz. Ale já jsem chodila pořád kolem výkladu a tam bylo Zlaté slunce bílý den od Sládka. A ona mi ji koupila. Já jsem přečetl asi stokrát a pak jsem začal dělat svoje vlastní pokusy a mě to hrozně chytlo. Prostě jsem věděla, že to je to,“ vzpomíná textařka, spisovatelka a básnířka.
V 11 letech, když byla v páté třídě, přišla za svojí třídní učitelkou s dotazem, jaký je ženský rok od básníka. „A ona říká básnířka. A já řekla aha, tak to chci být,“ usmívá se energická autorka.
Jejím největším vzorem byl Josef Václav Sládek.
Kdo jako první četl první spisovatelské počiny Michaely Vaščíkové? A kde čerpala námět pro knihu Lvice v erbu krále? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
