Najednou se všechno nenaučíte. Základem háčkování je ale řetízek a krátké sloupky

11. květen 2015
Základem háčkování je sloupek

Tři řetízková oka, nahodit, krátký sloupek, dlouhý sloupek. Pro někoho úplně cizí řeč, pro zasvěcené skvělé odreagování a možnost něco tvořit. Mluvíme o háčkování. Uháčkovat si můžeme svetr, šálu, šaty, ale i tašku nebo hračky.

Už sedmnáct let má v Horní Cerekvi krámek s ručně pleteným a háčkovaným zbožím Jana Vopálková. „Já jsem odmalinka ráda háčkovala a pletla. Mamka maminky byla švadlena, od tatínka děda byl krejčí. My jsme v tom vyrůstali,“ říká. Vystudovala textilní školu, ale ke svému největšímu snu - navrhování se nedostala. To přišlo až po sametové revoluci. „Chtěla jsem dělat svoje věci, svoje nápady, takže jsem si řekla: Buď teď, nebo nikdy!“

Inspiraci hledá Jana Vopálková kolem sebe a hlavně v přírodě. „Vidím nějakou barvu, detail a různě si to kreslím,“ vysvětluje. Všechny nápady nejdřív zkouší na sobě a své rodině. Jako každý umělec má i ona nejradši při práci volnou ruku. Nerada se svazuje přesným přáním zákazníka. Naopak. Pokouší se lidi usměrnit, ukázat jim, co by jim slušelo nejvíc.

Ve své dílně má pletací stroj, ale i háčky a jehlice. Pletení a háčkování si bere večer k televizi a často se už na práci ani nedívá. Začátečníci se ale samozřejmě nevyhnou bedlivému sledování práce a neustálému přepočítávání oček. „Základem háčkování je řetízek a potom krátké a dlouhé sloupky. Všechny složitější vzory z toho pak vycházejí,“ radí Jana Vopálková všem, kdo se chtějí do háčkování pustit. Návody najdete na internetu i ve specializovaných časopisech. Chce to jen trpělivost a zkoušet a zkoušet, až se dílo povede.