Na trumšajt hrály jeptišky i námořníci. Využití strunného nástroje vás překvapí
Police depozitáře jihlavského muzea Vysočiny skrývají doslova poklady. Po letech se tam vrátil i zvláštní hudební nástroj.
Vypadá jako velmi štíhlá basa, říkalo se mu také mořská trouba, ale v evidenci muzea je vedený jako trumšajt.
Vrátil se do muzea
Trumšajt se do Muzea Vysočiny v Jihlavě vrátil po téměř třiceti letech. „Byl od roku 1993 zapůjčen do Národního ústavu lidové kultury,“ říká muzejnice Ingrid Kotenová s tím, že původně měl být zápůjčka jen na krátký čas.
Sama ale naštěstí záznam o nástroji našla a trumšajt je zpátky. Zabírá skoro celý dlouhý regál depozitáře, protože je dlouhý jeden metr a šedesát centimetrů. „Je to vlastně drobeček, protože ty středověké měřily až dva metry,“ dodává.
14. – 18. století
Trumšajt se nejvíc používal ve 14. – 18. století. Jako mořskou troubu ho ale využívali už staří Féničané. „Používali ho jako signální nástroj k dorozumívání na moři za tmy a za mlhy,“ říká Ingrid Kotenová.
Není to ale dechový nástroj, připomíná spíš basu. Má jednu, někdy dvě struny a hraje se na něj smyčcem. V Čechách byl využíván především v církevní hudbě. „Ten náš pochází z poloviny 19. století a byl používán v ženském klášteře,“ říká muzejnice. Jeptišky prý neměly trubače, a trumšajt jim trubku připomínal.
Podle dochovaných záznamů byl poslední český trumšajtista spatřen na Zemské výstavě v Praze v roce 1891.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
