Na trumšajt hrály jeptišky i námořníci. Využití strunného nástroje vás překvapí

Police depozitáře jihlavského muzea Vysočiny skrývají doslova poklady. Po letech se tam vrátil i zvláštní hudební nástroj.

Vypadá jako velmi štíhlá basa, říkalo se mu také mořská trouba, ale v evidenci muzea je vedený jako trumšajt.

Vrátil se do muzea

Trumšajt se do Muzea Vysočiny v Jihlavě vrátil po téměř třiceti letech. „Byl od roku 1993 zapůjčen do Národního ústavu lidové kultury,“ říká muzejnice Ingrid Kotenová s tím, že původně měl být zápůjčka jen na krátký čas.

Sama ale naštěstí záznam o nástroji našla a trumšajt je zpátky. Zabírá skoro celý dlouhý regál depozitáře, protože je dlouhý jeden metr a šedesát centimetrů. „Je to vlastně drobeček, protože ty středověké měřily až dva metry,“ dodává.

14. – 18. století

Trumšajt se nejvíc používal ve 14. – 18. století. Jako mořskou troubu ho ale využívali už staří Féničané. „Používali ho jako signální nástroj k dorozumívání na moři za tmy a za mlhy,“ říká Ingrid Kotenová.

Není to ale dechový nástroj, připomíná spíš basu. Má jednu, někdy dvě struny a hraje se na něj smyčcem. V Čechách byl využíván především v církevní hudbě. „Ten náš pochází z poloviny 19. století a byl používán v ženském klášteře,“ říká muzejnice. Jeptišky prý neměly trubače, a trumšajt jim trubku připomínal.

Podle dochovaných záznamů byl poslední český trumšajtista spatřen na Zemské výstavě v Praze v roce 1891.

Spustit audio

Související