Ve Stonařově všichni mluvili pajersky. Čistou němčinou mluvil jen pan doktor, učitel a farář
Začátkem tohoto týdne v neuvěřitelných 102 letech zemřela Josefa Šánová ze Stonařova na Jihlavsku. Byla učitelkou a především pamětnicí dob, kdy ve Stonařově žilo z velké části německé obyvatelstvo.
Před deseti lety, kdy bylo Josefě Šánové 92 let, jsme s ní natočili rozhovor o specifické řeči, kterou stonařovští mluvili. Říkalo se jí pajerština.
Byly doby, kdy lidé na Jihlavsku mluvili stejně česky jako německy. Němců tady bylo dost už od středověku, kdy sem přišli těžit stříbro. Časem se tady s Čechy sžili a vznikla také jakási meziřeč, pajerština. Nejčistší pajerštinou se vlastně až do konce druhé světové války mluvilo ve Stonařově.
„Ta pajerština, to je dialekt. Měl by být podobný bavorskému a také rakouskému. Takže se to tak pomíchalo,“ vzpomínala v rozhovoru z roku 2015 Josefa Šánová. Už tehdy jí bylo přes devadesát let a stále stejně dobře mluvila německy, česky i pajersky. Ve Stonařově zažila dobu první republiky, kdy tady Němci a Češi žili v míru. „My jsme vždycky měli starostu Němce. To bylo regulérní, podle počtu obyvatel. Nikdo se nad tím nezastavoval, nikomu neubližovali,“ řekla Josefa Šánová.
Stonařovští mezi sebou mluvili pajersky. „Rozuměli tomu Češi, naučili se to. Němci se naučili česky. Někteří míň, i mezi nimi byli paličáci,“ vzpomínala s tím, že u nich doma se tehdy mluvilo víc česky. To kvůli otci, který byl Čech a německy moc neuměl. Matka byla Němka. „Když někdo přišel na besedu, tak jsme mluvili podle toho, jak kdo byl. Třeba se začalo česky a najednou se mluvilo německy,“ dodala stonařovská pamětnice.
Josefa Šánová byla učitelkou. Učila dokonce ještě za války, a tak poznala, že německé děti ani pořádně německy neuměly. Naučily se to až ve škole. „Správně německy uměl učitel, pan doktor a pan farář,“ říkala. Ona sama měla štěstí na výbornou paměť. Překládala do němčiny a i tou pajerštinou si ještě před deseti lety měla s kým popovídat.
Související
-
Kraj Vysočina má mistryni České republiky v aerial hoop. Má vlastní taneční studio
Chce to sílu, zpevněné tělo, dynamiku, ale zároveň i pěkný výraz, nápadité prvky a jejich dokonalé provedení.
-
Expozice v brtnickém muzeu přibližuje postup zpracování kůží. Stroje pocházejí z místní firmy
Brtnice na Jihlavsku je už dlouhá léta spojená se zpracováním kůže. Stroje, na kterých pracovali lidé před desítkami let, ale i ještě poměrně nedávno.
-
Hasičská vědra ze slámy nebo textilu? Taková se skutečně dříve vyráběla
Hasičská vědra byla ze slámy nebo textilu, přesto z nich voda nevytekla, ukáží v Hasičském muzeu v Přibyslavi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
