Kolem Jihlavy najdete na padesát studánek. Každá z nich má nějakého patrona
Když půjdete z jihlavské čtvrti Pávov lesem směrem ke Smrčné, narazíte cestou na pět studánek. Starají se o ně ochránci přírody i turisté. Čtyřem dali jméno sami, ta pátá ho má už dávno. Říká se jí Žandova.
„Dlouhá léta o tu studánku pečoval pan Žanda ze Smrčné. V roce 2007 ji členové Klubu českých turistů Jihlava opravili a zastřešili,“ říká Jaroslav Kněžíček z jihlavskéhu Svazu ochránců přírody. Ke studánce mě vede kratší cestou, od fotbalového hřiště ve Smrčné směrem k osadě Zaječí. Odtud jdeme po zelené turistické značce už jen tři sta metrů. Správní turisté ale chodí opačným směrem, ze čtvrti Pávov.
„Kdybychom šli z Pávova, tak je to delší trasa, ale odměnou nám bude, že se můžeme pokochat čtyřmi studánkami, které jsou po cestě,“ říká Jaroslav Kněžíček. Na pětikilometrové trase narazíme na studánku Pod Kopulajem, Emanuelu, Elišku a Anetku. Jména jim dali lidé, kteří se o ně starají. Tyto čtyři studánky jsou už zakreslené v oficiálních turistických mapách. Žandova na zápis ještě čeká.
Žandova studánka je pěkně ukrytá v lese. Z hlavní lesní cesty na ni ve směru od Pávova odkazuje dřevěná cedulka. Od ní už jen stačí sejít pár metrů lesem. Pramen je krytý malou věžičkou ve tvaru šestibokého jehlanu a na stromě hned vedle visí dva hrníčky. Voda ale neprochází žádnými pravidelnými kontrolami, a tak je na každém, jestli napití riskne. Milovníci studánek si ale doušek nikdy neodpustí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
