Každou hodinu musím zastavit a kápnout kapku oleje. Sběratel veteránů Ivan Vlach je romantik
Filatelisté mají své sbírky v albech, pohlednice naskládáte do krabic a kaktusy do polic. Co má ale dělat sběratel veteránů, když si pořídí poklad ze začátku minulého století? Přece ho nezavře do garáže? Ivan Vlach z Polné na Jihlavsku to vyřešil po svém. Auto mu stojí pod křišťálovým lustrem v obýváku.
„Tohle je Samson, francouzská značka, zaniklá v roce 1983. Toto rok 1927, s drátěnými koly. Bylo jich vyrobeno pouze dvě stě devadesát sedm kusů,“ Ivan Vlach mě uvedl do svého obývacího pokoje, kde na čestném místě stojí nablýskaný modrý veterán. Nepředstavujte si ale samozřejmě pokoj rozměrů, na které jsme většinou zvyklí. Ivan Vlach si před lety koupil a opravil starý pivovar a obývací pokoj je v místě, kde bývala varna. To vám možná odpoví i na otázku, jak tam to auto dostal? Hned vedle varny bývala sladovna, ve které má teď Ivan Vlach bazén a odtud je východ ven na terasu. Ani tak ale není stěhování auta dovnitř a ven jednoduché. „Musíme být vždycky čtyři lidi. Nadhodit ho, abychom to stočili, ale dá se to,“ popisuje náročnou operaci Ivan Vlach.
Karburátor umím opravit. Hrábnu tam rukou, takže i smrdím od benzínu
Sběratel otevírá kapotu a ukazuje jednoduchý motor. „Má jenom šestnáct koní, je to strašně malinký slabounký motorek, má to tři rychlosti,“ říká a se smíchem popisuje, jak vypadá auto v provozu. „Ty ventily jsou všechny venku a já musím každou hodinu zastavit, mám olejničku, a tady cvrnknu na každý kapku oleje a zase můžu pokračovat, aby se to mazalo.“ Auto se startuje klikou. „Dost často se mi porouchává karburátor, který je originál, ale já si ho umím už tak opravit, že zastavím, hrábnu tam rukou, takže i smrdím od benzínu,“ pochvaluje si sběratel a přiznává, že je velký romantik.
Motor je slabý. V kopci musí druhý člověk vystoupit
Auto není moc velké a už na první pohled je jasné, že dva pořádní chlapi si vedle sebe nesednou. „Proto vždycky jeden sedí vzadu a jeden vepředu,“ směje se Ivan Vlach. Druhý muž prý musí často v kopci vystoupit, aby auto vůbec vyjelo. Očividně je vůz stavěný pro pána a křehkou dámu vedle něj. „Ano, tak to většinou jezdí,“ potvrzuje Ivan Vlach.
Už brzy budou stát v obýváku auta dvě. Jedno modré, druhé v barvě bordó
Samsonu už brzy v obýváku přibude soused. Ivan Vlach už zadal do výroby další sběratelský kousek. „Je to Panhard-Levasson, taky dvacátý sedmý rok, loukoťová kola,“ říká Ivan Vlach. „Koupili jsme jenom šasi, motory a zbytek mi namaloval Václav Zapadlík, taková ikona veteránství,“ dodává. Auto bude v kombinaci barvy bordó a zlaté.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
