Děti z Křižanova našly vzdáleného příbuzného Jana Kubiše. Zavzpomínal i na Heydrichiádu

Pamětníků velkých dějinných událostí minulého století ubývá a proto je třeba jejich vzpomínky zaznamenat, dokud je to ještě možné. 

Dětem ze základní školy v Křižanově na Žďársku se podařilo najít příbuzného Jana Kubiše. Jeho vyprávění zaznamenali v rámci projektu Příběhy našich sousedů neziskové organizace Post Bellum. 

Na začátku války

Na začátku druhé světové války bylo Františku Kubišovi osm let. Přesto jsou vzpomínky stále živé. „Ten den hustě sněžilo. Já jako kluk jsem musel jít házet na silnici sníh,“ vzpomíná na den, kdy po hlavní silnici přijížděla německá vojska do republiky. 

„Němci jezdili v sajdkárách, kulomet tam měli proti lidem, a furt jen shnell schnell schnell, vyhazovat sníh,“ dodává pamětník.

Kontrola, dodávky…

Válka velmi ovlivnila život ve městech i na vesnici. „Byla hospodářská kontrola. Byly stanovené dodávky. To byly vajíčka, obilí, maso,“ říká František Kubiš. 

Když měli lidé povolenou zabijačku, museli povinně odevzdávat pět kilogramů sádla. „Když měl někdo načerno prase, to byla patálie,“ vzpomíná na život v protektorátu.

Jméno Kubiš

„Když byla Heydrichiáda, tak otce sebrali,“ vzpomíná František Kubiš. Otec jeho otce totiž pocházel stejně jako Jan Kubiš z Dolních Vilémovic a byl jeho vzdáleným příbuzným. Naštěstí vše dobře dopadlo. „Za tři dny ho pustili, protože oni to brali nějak do čtvrtého kolene,“ vysvětluje pamětník. 

Pamatuje si také výjimečný stav, kdy bylo zakázané vycházení, lidé museli zatemňovat okna a bylo zakázáno poslouchat rádio. Taneční zábavy lidé pořádali tajně. „Mezi lesy se udělalo kolo. V noci se tancovalo, to byly hlídky. Já jsem byl ještě kluk, jen jsem očumoval,“ říká s úsměvem. 

Spustit audio

Související