Nejstarší žena světa se v Třebíči setkává s Čapkem, Kubišem nebo Kalinou v knize Milana Krčmáře

26. duben 2018

Žena z roku 1899 je knížka povídek, které spojuje hlavní hrdinka Marie Neumannová. V době, kdy se příběh odehrává, je jí 117 let. „Inspiroval mě k tomu příběh Italky Emmy Morano. Četl jsem o jejím životě, o tom, jak její snoubenec zahynul ještě v první světové válce, a napadlo mě, co by se stalo, kdyby taková dáma žila v Třebíči. Tak mi to dlouho vrtalo hlavou, až jsem v březnu roku 2017 sedl k počítači a začal psát ten příběh,“ vypráví v Dobrém dopoledni Milan Krčmář.

Druhou časovou rovinu v knize tvoří příběh studentky Hanky, která žije v současné Třebíči, a píše diplomovou práci v oboru historie.

Mladá dívka poslouchá zážitky staré dámy z minulosti, a zároveň chodí po Třebíči a objevuje stopy po skutečných událostech, které se staly před sto lety. Hlavní hrdinka je sice fiktivní, ale předobraz měla v podobě babičky Milana Krčmáře. Ta se sice narodila v roce 1914, ale kdyby se svým poněkud starším rodičům narodila dříve, mohla to být ona.

Čapek to vzal do Jaroměřic přes Třebíč. Mou hrdinku nakonec zabil!

V knize najdeme příběh v každé kapitole doplněný dobovými dokumenty, například výstřižky z novin. Do Lidových novin napsal svůj sloupek o návštěvě Třebíče Karel Čapek. Tehdy jel navštívit Otokara Březinu do Jaroměřic a v Okříškách k němu do vlakového kupé nastoupila mladá služka, naše hrdinka Marie. „Představí se mu, a prozradí, že pracuje jako služka. Tento motiv se objevil v Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Jeho Marie z Dřevíče mohla klidně být Maruška z Třebíče,“ usmívá se Milan Krčmář. Hrdinka se potom v knize směje, že ji nechal nejslavnější spisovatel zabít, tak to že jistě bude žít ještě hodně dlouho.

Pád letadla a vraždy na Potoce

V následujících kapitolách poznáváme další dramatické události z historie města. Byl to tenkrát jediný letecký den v Třebíči. Pilot Václav Peřina, který byl současně také velitelem celé letky, při předvádění akrobatických prvků spadl nad Lorencovými sady vinou závanu větru a Marie toho opět byla svědkem. Do Brna se pak vrátily jen tři letouny místo čtyř.

Za první světové války zamířila do naší země spousta haličských židů a v Třebíči jich zůstalo neoficiálně až pět stovek. Vedle Kohnova mlýna, který dnes už nestojí, žila městská chudina. Byli to lidé pochybné pověsti, dokázalo se jim, že zabíjeli. Přiznali se k vraždě a oloupení dvou bratrů v roce 1919, ale při pátrání po podrobnostech se zjistilo, že jedna židovská rodina kompletně zmizela, a že ji pravděpodobně zabili také. Ty nejdivočejší fámy o této události dokonce zmiňují prodej těl na maso.

V práci soudů bylo tehdy o několik let později (až v roce 1925) mnoho nejasností a jejich postup byl sporný.  „V podstatě případ zametli pod koberec, protože když se říkalo, že Československo byl demokratický stát, pak tady takové brutální vraždy být neměly,“ zamýšlí se Milan Krčmář. Nakonec dostali pachatelé doživotí, i když tehdy ještě existoval trest smrti. Svou roli hrálo i to, že se nejprve přiznali, ale pak výpověď změnili a svou vinu popřeli. Jak to bylo přesně doopravdy, už se dnes zřejmě zjistit nepodaří.

Knížka se vyprodala během dvou týdnů

Autor před tímto románem napsal ještě knihu svých postřehů z cesty na kole z Dolních Vilémovic až do Londýna. „Jel jsem na kole, abych pomohl sbírce na opravu rodného domu Jana Kubiše. Skončil jsem u pamětní desky Anthropoidu, kde to všechno začalo,“ vypráví Milan Krčmář. Hrdinka se s ním setkává ke konci románu ve chvíli, kdy musí kvůli nehodě u Kubišů, kam jela pro vajíčka, zůstat přes noc. A v tu chvíli se tam Jan Kubiš objevil asi měsíc před atentátem.

Vlastním nákladem vydal Milan Krčmář 120 výtisků, ale po knize se jen zaprášilo a stále je v knihkupectvích o ni zájem. „Domluvil jsem se s nakladatelstvím Albatros, že ji v listopadu vydá v mnohem větším nákladu a v rozšířeném vydání znovu, dočkají se všichni zájemci,“ slibuje autor, který do knihy dopisuje ještě jednu kapitolu. ​

autor: dak
Spustit audio