Barvu dá whisky dlouhé ležení v dubovém sudu. Na Třebíčsku vzniká i whisky nakuřovaná

Whisky, Třebíč
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Whisky, Třebíč

Značku Vysočina, regionální produkt, může nově používat i whisky. Tento alkoholický nápoj u nás nemá takovou tradici, jako třeba slivovice.

Lidé, kteří ale whisky na Třebíčsku destilují, věří, že si k ní Češi cestu najdou.

„Prvotní myšlenka napadla Tomáše Dyntara  v roce 2007, že by si vyráběl vlastní whisky,“ popisuje začátky výroby české whisky v Třebíči provozní ředitel Ondřej Chládek. Nápad to byl odvážný, protože tento nápoj má své kořeny a znalce především ve Skotsku, Irsku nebo Americe. „Když si můžou lidé v Čechách vařit boloňské špagety, tak proč bychom my nedělali českou whisky,“ říká s úsměvem hlavní distiller Tomáš Dyntar.

Tomáš Dyntar, Ondřej Chládek

Ostatně, všechny vstupní suroviny jsou u nás dostupné. Roste tu ječmen, ze kterých sladovna vyrábí kvalitní slad, dobrou vodu berou výrobci whisky z Heraltic, a vlastní výrobu dubových sudů mají na Slovensku.

Kouř z rašeliny dá whisky zajímavou chuť i vůni

„Připravujeme stejnou záparu, jako pro výrobu piva,“ vysvětluje počátek výroby whisky Tomáš Dyntar. Další postup se už ale liší. Vstupní materiál nejde do ležáckých tanků, jako pivo, ale přirozeně divoce kvasí. „Pak po čtyřech až pěti dnech přichází destilace,“ pokračuje distiller.

Vzniklý čistý čirý bezbarvý líh pak na několik let končí v dubových sudech. Právě odtud získává svou typickou barvu a chuť. Výrobci z Třebíčska zkouší při procesu sušení přidávat do horkého vzduchu kouř z rašeliny. Vzniká tak nakuřovaná whisky se zajímavou chutí.

Chuť jednodruhové české whisky se podobá té skotské

Nejstarší sklep má firma v památkově chráněném domě v třebíčské židovské čtvrti, kde provozuje i whisky bar. Další, takzvané daňové sklepy, pak na několika dalších místech na Třebíčsku.

Už z principu vzniku si museli výrobci na první ochutnání vlastní whisky několik let počkat, a ani k tomu nepozvali profesionálního degustátora. „Po otevření prvního sudu jsme měli dobré dojmy, nechtěli jsme si je zkazit odborníkem,“ říká s úsměvem Tomáš Dyntar.