V Kamenici nad Lipou bývalo i přes dvacet hospod najednou. K tomu kořalny a nálevny

Na putování po historii kamenických hospod vyrazilo přes třicet lidí. Vycházka po historii hospod začíná na náměstí u hotelu Lípa. „První hostinec tady měl nějaký Šesták. On mu v roce 1794 vyhořel,“ začíná s výkladem průvodce.

Pozorně ho poslouchají děti i dospělí, občas někdo přidá svou vzpomínku. „Růžičkova hospoda měla číslo 55, později to bylo železářství Vichr,“ pokračuje Petr Valeš, už o dalším domě.

V Lorencově hospodě se za války děti učily

Skupina přechází do přilehlých ulic. „Dokonce v jedné kronice je napsáno, že současně tady bylo 21 hospod plus kořalny a nálevny,“ upozorňuje průvodce a ukazuje na žlutý dům, ve kterém je dnes drogerie.

„To byla Lorencova hospoda. Když za války zavřeli školu, tak se tam děcka chodily učit,“ dodává. Ukazuje se, že Petr Valeš zná příběh snad každého domu. Prozrazuje, že mnohé zjistil od pamětníků.

U Kameníka točily jedno z nejslabších piv

„Tohle bývala Čápova hospoda, sem jezdil loutkář Kopecký,“ říká průvodce a vyjmenovává všechny majitele restauračního zařízení až k poslednímu Kameníkovi.

Od pamětníků Petr Valeš zjistil, že se U Kameníka točilo jedno z nejslabších piv, a karbaníci jich tak zvládli vypít patnáct až dvacet půllitrů. V této chvíli se ozývá jeden z účastníků vycházky a přidává vzpomínku: „Ke Kameníkovi jsem chodil strýcovi pro pivo,“ říká.

Do hostince U nádraží chodil majitel pily Kulík

Na kamenickém předměstí se skupina zastavuje nad řekou Kameničkou. „Kochejte se, zregulovali nám řeku. Létají tady ledňáčci,“ říká Petr Valeš a vypráví o Maršově hospodě.

Poslední zastávkou je hostinec U nádraží. „Tady proti bývala Kulíkova pila. Pan Kulík sem chodil na pivo. Byl to zmlsaný Pražák, ale tady mu chutnalo,“ končí přednášku Petr Valeš, a posluchači mu odpovídají potleskem.